Házení věcmi kolem sebe je nová  a pro batolata, ve věku 1,5-3 roky, příjemná činnosti. Je zapotřebí mít již dostatečně vyvinutou jemnou motoriku, aby dítko bylo schopné uvolnit ručičku, ve které daný předmět drží, pustit jej a vyslat určitým, někdy i dost neurčitým směrem. Naštěstí je zde zemská přitažlivost a všechny věci najdeme na zemi (pokud neskončí někde, třeba na sedačce, v nádobě plné vody, ….) Další velice důležitou nutností k této činnosti je dostatečně vyvinutá koordinace rukou a očí, aby k hození vybraným směrem mohlo vůbec dojít. Nedivte se tedy Vašemu miláčkovi, pokud zjistí, že všechny tyto potřebné schopnosti již získal a teď se je rozhodne neustálým tréninkem zdokonalovat. Také si hodně rychle uvědomuje fungující gravitaci. I když tedy k tomuto uvědomění dochází značně „infantilním“ způsobem. Ale vzhledem k tomu, že hovoříme o batoletech, mají na své chování nárok. A vy se připravte na to, že Vás trénování této dovednosti bude často přivádět k šílenství (až například Váš mrňous bude chtít zjistit, jestli i rajčata, meruňky nebo jogurt v mističce bude tak pěkně skákat po podlaze jako míč). Snažte se svou reakcí nepotlačit ve svém malém experimentátorovi jeho chuť poznávat fyzikální zákony.

JAK SE V TAKOVÝCH SITUACÍCH ZACHOVAT?

Pokud nezajde experimentátorství Vašeho mrňouse tak daleko, že by házel kameny do oken nebo ohrožoval zdraví lidí kolem sebe, snažte se jej za toto chování netrestat. Je naprosto zbytečné chtít mu v tom zabránit. Uvědomění si, že něco takhle krásně zázračně funguje je natolik lákavé, že se bude snažit ve svých experimentech pokračovat.  Spíše se zaměřte na to, co všechno mu dovolíte, aby ke svým gravitačním experimentům používal a kde všude může tyto experimenty praktikovat.

1. Dopřejte svému capartovi házení a dejte mu pár věcí, kterými  házet může. Pokud jej povzbudíte v této činnosti, bude ochotnější přistoupit na Vaši výchovnou hru s čím se házet může a s čím ne!!! Do vnitřních prostor jsou nejideálnější pěnové balony, které nemohou snad ani zapříčinit kalamitu. Úplně nejúžasnější pro Vašeho miláčka bude, když si budete házet s ním. Buďte parťákem pro batolecí míčové hry a tak nejlépe předáte výchovnou informaci, s čím si lze házet a s čím již ne. Pokud se prostředkem pro házení stane něco nevhodného, třeba panenka, dekorace z poličky, klidně Vašemu mrňousovi danou věc vezměte a řekněte mu, že toto není balónek, se kterým si můžeme házet. Místo panenky dejte prckovi do ruky míč a házejte si s ním.
2. Odrazujte od házení všeho možného nevhodného. Co dělat, když Vaše dítko hází nevhodnými předměty? Třeba kostkami po jiných dětech? Pokud to jde (což asi nebude případ kostek vržených na jiné děti, ale třeba případ neživé panenky) zkuste pár prvních případů ignorovat. Pokud Váš mrňousek zjistí, že si házením všeho možného, hlavně nevhodného, zajistí Vaši pozornost, s největší pravděpodobností to bude dělat víc a víc, abyste se mu věnovala.

Pokud bude častěji docházet k házení věcí po jiných dětech, je potřeba, abyste zasáhla vždy stejně. Malé děti se totiž učí opakováním. Takže, jakmile příště něco po někom hodí, řekněte? „Ne, to bolí!“ odtáhněte jej stranou, aby se Vám podařilo dostatečně zdůraznit slovo  „NE“, kterým chcete celou situaci podtrhnout a zpřetrhnout danou situaci hraní, při kterém k nápadu házení kostek po ostatních dětech vznikla, aby se dítko mohlo vrátit do kolektivu a začít „nanovo“.  Je důležité, aby Vaše výchovná chvilka trvala méně než 60 sekund (pravidlo je 60 sekund pro každý rok věku dítěte – aby bylo dítko schopné udržet koncentraci na Vaše výchovné argumenty).

Pokud si všimnete, že Váš mrňous hází věci po ostatních dětech, když se naštve, snažte se jej podpořit, aby vyjadřovalo vztek slovy (pokud již mluví). Je v pořádku, pokud dáte dítku najevo, že jste nespokojená s jeho chováním. Dejte mu to však najevo tónem hlasu. Odborníci radí, netrestat děti v takovém případě ani plácáním přes ručičky. Tón hlasu stačí.

1. Přivažte hračky k sedačce nebo kočárku. Pomocí provázku přivažte hračky, tak aby si s nimi Vaše dítko mohlo házet a vy s tím neměla takovou práci. Pro Vašeho miláčka to bude větší zábava, protože hračky se mu budou zpátky samy vracet 🙂
2. Společně uklízejte. Ne že byste měla chtít po svém capartovi, aby s Vámi uklidil vše, s čím házel. To by bylo v tomto věku asi uklízení na hodně dlouho, ale zapojte jej do uklízení alespoň části svého nepořádku.
3. Buďte svému dítku dobrým příkladem. Pokud se sama přistihnete, že před svým capartem házíte věci do koše, oblečení do šuplíky či do skříně, vězte, že v mnoha případech nás děti napodobují. Takže pokud nechcete, aby se něčím u Vás doma neházelo, vyvarujte se odhazováním určitých věcí a Vy sama (pohození polštáře na postel, atd..).
4. Při krmení se snažte mít situaci pod kontrolou. Batolecí období je období samo-krmících pokusů, takže nepořádek vzniká i bez pokusů házení jídla po zemi.

Každý z nás přišel na tento svět s trochou zvířecích instinktů, které v si v sobě evolučně neseme. Malé děti, které ještě nejsou schopny vyjádřit své pocity slovy, vyjadřují své emoce pomocí pohybů těla, ale samozřejmě nemohou u toho ubližovat druhým.

Pokud se snažíte nevěnovat příliš velkou pozornost a omlouvat určité negativní projevy v chování svého batolete, určitě byste měli udělat přítrž jakýmkoli projevům napovídajícím o snaze uhodit v návalu vzteku!!!

Samozřejmě, neznamená to, že bychom oplátkou uhodili naše dítě, pokud uhodí nás. Pokud Vás Vaše dítě uhodí a vy mu za to naplácáte, dáváte mu najevo, že agrese je přijatelný způsob, jak projevit své pocity a nebo dosáhnout svého. Namísto toho, vezměte jeho ručičky a jasně a krátce vyslovte nesouhlas. Jako například: „žádné bouchání/ to se nedělá“. Pokud už vidíte, že se Váš malý agresor připravuje k ráně, zastavte ho včas a opět zopakujte krátký jasný nesouhlas s jeho chováním.

Některé rodiče nabídnou svému malému agresorovi speciální polštář, který je určený právě k vybití si vzteku v daných agresivních situacích. Není to úplně ideální řešení, protože vlastně učíte svého potomka nekočírovat své emoce, ale naopak vybíjet si je. Víte ale, kdy přestane k vybití svých negativních emocí používat polštář a nahradí jej NĚKÝM jiným?

Pomozte Vašemu miláčkovi naučit se usměrňovat své negativní emoce v raném dětství, pomůžete mu zvládnout mnoho negativních situací, které na něho v dalším životě čekají, tak jako čekají na každého z nás. Vychovejte z Vašeho miláčka gentlemanského bojovníka / lady-bojovnici 🙂

Hovoříme-li o závislosti/nezávislosti dětí na rodičích, musíme brát v úvahu, že každé dítě je silná individualita a nelze tedy posuzovat tuto problematiku podle jednotného musteru. Závislost na rodičích prožívá každé dítě jinak intensivně. Všechny však dospějí do stádia, kdy se začnou snažit o určitý druh osamostatnění se, což je naprosto přirozený projev uvědomování si vlastní individuality. První známky tohoto chování se začnou objevovat s příchodem chůze, kdy děti mají tendence začít objevovat. A začnou se rodiči (matce) chůzí vzdalovat. Ze začátku jen na velmi krátkou chvíli. Některým z nás, přiznejme si to – milé dámy, to není zase až tak příliš příjemné.

Vodíme děti za ručičku. Děláme to opravdu jen čistě z důvodu bezpečnosti, a nebo je to naše podvědomá snaha připoutat si naše ratolesti zpátky k sobě?

Je důležité nechat dítko, aby začalo samo objevovat svět kolem sebe a tím si vyvíjelo vlastní pocity libosti a nelibosti. Dovolte svým dětem, aby si již od raného věku uměly utvořit vlastní názor 🙂

Nemějte strach, děti sice rády objevují, ale za předpokladu, že se mohou k Vám a do Vámi vytvořeného bezpečí zpátky vrátit. Vaše role je v tomto životním období velice důležitá, ale to jistě není třeba zdůrazňovat. Jakmile ukážete, že jste tu vždy, když se potřebuje Váš malý objevitel vrátit, pomáháte mu tak vytvářet pocit sebedůvěry, který potřebuje k tomu, aby mohl ve svém objevování dělat pokroky s ubývající potřebou využívat Vašeho útočiště a podpory. A toho přeci chceme dosáhnout, abychom z našeho drobečka vychovali nezávislého jedince. Poskytněte dítku příležitost dělat určité aktivity bez vaší pomoci. Nechte jej, ať si po polštářích vyleze na sedačku, nechte jej ať se zkusí samo nakrmit (pokud tomu již odpovídá věk – cca 18.měsíc). Pokud na chvíli odkráčí na nezvykle delší vzdálenost, buďte připraveni verbálně zareagovat, ohlédne-li se a svým pohledem si řekne o povzbuzení. Chvalte, chvalte a ještě jednou chvalte. Děti potřebují být chválené. Klidně i k tomu přidejte potlesk a párkrát vykřikněte BRAVO! Uvidíte, jak se bude Váš brouček/broučinka snažit. Pokud se něco nepodaří – dojde k pádu (lehkému), snažte se jej s lehkostí přejít a dovolte, aby se Váš brouček vrhl na další pokus. Vaše slovní podpora a hra pokus-omylem jsou ty nejdůležitější faktory při rozvoji motoriky a pocitu nezávislosti.

Ačkoli Vám to může připadat naprosto nevhodné a nepřípustné, agresivní chování je úplně normální projev batolecího věku.  Snaha získat a ukázat světu svou nezávislost, nedostatečná schopnost verbálního projevu a nedostatečně vyvinutá schopnost sebe-kontroly, to vše vede k tomu, že se některá batolata prosazují pomocí agresivního chování. Takže určitá míra kousání a snaha uhodit, je v pořádku. Samozřejmě byste toto chování neměli tolerovat a případně přehlížet. Pokud jej začne Vaše dítko vůči druhým dětem, nebo třeba i dospělým aplikovat, je třeba, abyste zasáhli a dali jasně najevo, že toto je naprosto nevhodné chování, takto se nechováme a případně ukázali jiné alternativy, jak se s problémem, který toto chování vyvolal, vypořádat.

1. Neptejte se batolete, jak by se mu líbilo, kdyby se někdo k němu choval takhle….

Pokud si třeba všimnete, že Vaše dítko ubližuje druhým nebo se o to jen snaží, vezměte si jej stranou, v klidu se s ním posaďte a sledujte ostatní děti, jak si pěkně v klidu hrají. Určitě se nezkoušejte svého drahouška ptát, jak by se cítil, kdyby se k němu někdo choval tak, jako se choval on k ostatním dětem!!! Děti tohoto věku nemají dostatečně vyvinuté kognitivní myšlení a nejsou schopny si představit samy sebe v pozici někoho jiného a nebo změnit své chování na základě Vámi předložených jasných argumentů, proč se daným způsobem nechovat. Bude trvat ještě dlouho, než si Vaše dítko bude schopné tyto souvislosti uvědomovat. Co si jsou děti však schopné uvědomit a co chápou dobře je výsledek jejich chování. Takže prozatím vynechte to, co je mezi 🙂

2. Zůstaňte v klidu

Křičení, plácání a vysvětlování své ratolesti, že je zlobivá a ošklivá nepřinese v žádném případě kýžený výsledek v podobě nápravy chování. Jediné, čeho docílíte je, že Váš miláček bude ještě více podrážděný a bude chtít zkoušet dál, kam až může zajít. Prvním krokem tedy, jak svého mrňouse mít pod kontrolou je, mít pod kontrolou vlastní emoce.

3. Stanovte jasné hranice

Na agresivní chování je nutné reagovat okamžitě. Nečekejte až Váš miláček někoho uhodí potřetí nebo popáté. Měl by vědět okamžitě, že udělal něco špatného. Jakmile se něco takového přihodí, okamžitě jej vezměte na minutku stranou, aby se zase uklidnil. Dětem za chvilku dojde, že jste je vytrhli z hracího dění, proto že se stalo něco, co se stát nemělo. Tuto souslednost, špatného chování a přerušení hry, jsou schopny si uvědomit.

4. Chovejte se vždy stejně

V takovýchto případech hodně záleží na Vaší disciplíně. Je potřeba, abyste na všechny případy agresivního chování Vaše dítka reagovali okamžitě a hlavně stejným způsobem, aby bylo dítko schopné pochopit souslednost (viz předchozí odstavec) a zafixovat si, co je špatné a co je dobré. A poté se naučí předvídat, co bude asi následovat, bude-li se chovat špatně. Zachovejte svůj postup, i když se Vaše dítko bude projevovat agresivně na veřejnosti, v hracích koutcích, atd. Nenechte se odradit pocitem zahanbení z chování svého dítka. Mnoho rodičů si prochází těmito výchovnými momenty, takže Vás pochopí. Vaše důslednost je zde velice důležitá. Ušili byste si na sebe jen bič. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby se Vaše dítko doma chovalo spořádaně a v momentě, když byste byli na veřejnosti, by si s Vámi dělalo, co by chtělo, protože by vědělo, že zde jej nebudete usměrňovat?

5. Poukažte na alternativní možnosti, jak si vybít vztek

Jakmile své dítko stáhnete z hracího prostoru, kde se snažilo vybít si emoce na svých kamarádech jakýmkoliv agresivním způsobem, posečkejte až se zcela uklidní a v rychlosti mu shrňte, co se vlastně stalo. Ale buďte opravdu struční!!! Zdůrazněte, že je naprosto normální dostat vztek, ale normální už není, kousat a bít své kamarády, nebo do nich kopat, či házet po nich co přijde pod ruku. Zkuste Vašemu vzteklounkovi poradit, aby se pokusil ze vzteku vybít jiným (z našeho pohledu) efektivnějším způsobem – až se z toho zkusí vymluvit (samozřejmě za předpokladu, že Vaše batole již ovládá řeč). Ať si klidně kamarádovi sdělí své pocity, jak ho štve! „Ať už to nedělá“, atd. Ať si třeba přijde i k dospělému pro pomoc.

Mějte na paměti, abyste se ujistili, že je Vašemu malému „agresorovi“ líto, co udělal. Snažte se jej přinutit k omluvě. I když může být omluva zpočátku dosti neupřímná, ale i tak se mu tato situace vryje do paměti. A do budoucna si ponese Vaše dítko schopnost umět se omluvit za něco, což také není k zahození. Vezměte si, jak mnozí z nás máme s právě s tímto velkou nesnáz. Mnoho krizí by bylo zažehnáno, kdybychom tuto dovednost ovládali. Tak proč ji nenaučit naše nejmenší?

6. Odměňujte svého vzteklounka za dobré chování

Chvalte, chvalte, chvalte. I když Vám nepřijde, že by Váš mrňousek udělal něco extra světoborného, všímejte si třeba i jen toho, kdy se chová naprosto normálně, v pořádku a pochvalte jej za to. Nechá-li druhé dítko sklouznout se na klouzačce , půjčí-li „kamarádovi“ hračku. Pochvala je velice důležitá. Je dokonce vědecky dokázáno, že děti, které jsou více chválené, mají v adolescenci vyšší IQ. Takže nešetřete chválou (rozumnou) 🙂

7. Omezte sledování televize

Dokonce i kreslené pohádky pro nejmenší dnes obsahují situace, ve kterých na sebe hrdinové křičí, vyhrožují si, bijí se, strkají do sebe, atd. To vše Váš mrňousek sleduje a poté se to může snažit i napodobovat. Pokud tedy již necháte svého miláčka sledovat TV, sledujte ji s ním a snažte se „nevhodné“ situace komentovat s následnou variantou, jak by to mělo vypadat správně. Samozřejmě nemůžeme zde opomenout všeobecné doporučení, že děti mladší 2 let by televizi neměly sledovat vůbec! ?

8. Poskytněte svému drijáčníkovi dostatek prostoru pro vybití energie.

Někdy stačí, aby mělo dítko, kde vybít přebytečnou energii a je po problému. Zkuste jej vypustit odpoledne na zahradu a uvidíte, jaký to bude mít efekt.

9. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc

Dětská agresivita může někdy dojít velice daleko, někdy až za hranice tolerance a rodiče nejsou schopny si s tímto jevem poradit.  Trvá-li agresivita delší dobu (týdny) a dítko je agresivní nejen vůči dětem, ale i dospělým, doporučuje se v takových případech promluvit o problému s pediatrem. Ten může doporučit konzultaci s dětským psychologem. Pak už je snazší určit zdroje agresivního chování a svému dítěti pomoci. Mějte na paměti, že Vaše dítko je stále batole a lze tedy s ním pracovat a upravovat jeho chování a případně usměrňovat jeho sklony k agresivitě. Pokud s ním budete pracovat, můžete jeho agresivní sklony značně eliminovat. Je to na Vás! 🙂

Co dělat když Vaše dítko dostane záchvat vzteku?

Odveďte jeho pozornost od činnosti, při které k záchvatu vzteku došlo a převeďte pozornost k jiné aktivitě. Můžete Vašeho malého vzteklouna vzít na ruku a snažit se mu vysvětlit naprosto v klidu, že je vlastně vše v pořádku a nic se neděje. Je zapotřebí, aby dítě slyšelo klidný hlas. Můžete namítat, že Vám Váš drobeček vůbec nerozumí, ale nenechte se mýlit. Jeho vnímavost a porozumění by mnohdy předčilo naše očekávání. Jen nám ten malý vztekloun neumí dokázat, že rozumí.

Mějte na mysli, že děti mají ohromnou, někdy až protivnou, schopnost dožadovat se svého. Ale vaše dítko potřebuje vědět, že Vám záleží na jeho pocitech, dokonce i když je projevuje ječením a mrskáním pěstičkami všude kolem sebe. Jeho projevy mohou připomínat chování zuřící divoké šelmy zavřené do klece, ale v podstatě jde o hledání utišení, které se mu u Vás běžně dostává.

Jedním z nejlepších způsobů, jak předejít záchvatům vzteku je, snažit se vyhnout situacím, které víte, že tento záchvat ve Vašem dítku vyvolávají. Věnujte pozornost tomu, abyste byli schopni vypozorovat, co jsou tyto spouštěče vzteku a také se snažte předvídat, jaké snahy a přání bude Váš vzteklounek mít. Někdy můžete zmírnit výskyt těchto záchvatů vzteku i tím, že připravíte pro svého miláčka natolik bezpečné místo pro hraní, že jej nebudete muset neustále napomínat a něco zakazovat. Příliš častý výskyt slovíčka „ne“ může také být tímto spouštěčem.

To, že Váš drobeček ječí a křičí je naprosto normální. Je to pro něho dostupný způsob vyjadřování emocí. Vezměte si například, že vy, když máte vztek, zanadáváte si. Můžete být i protivní, řeknete od plic vlastní názor; třeba i požádáte svůj protějšek, ať Vás nechá chvíli o samotě, protože prostě nemáte náladu 🙂 Ale co naši drobečkové?Nemají prostředek, jak vyjádřit sebemenší výkyv vlastních emocí. Dopřejme jim jejich projevy nesouhlasu. V žádném případě bychom je neměli omezovat  plácáním na zadek nebo dokonce křičením na ně. U miminek platí pravidlo, že pokud jsou napapaná, přebalená, tak jsou v pohodě a mohou v klidu spát. To je veškerá aktivita, která se od nich očekává. Ale známka zdravého vývoje batolete je, že začíná mít vlastní emoce, začínají se projevovat první pokusyo jakousi samostatnost objevování světa kolem sebe, prosazování svých názorů (co chce a nechce jíst). Buďme proto rády za to, že se naši miláčkové projevují třebas i pomocí záchvatu vzteku. Ukazuje to na fakt, že jeho vývoj prochází naprosto běžným vývojem. A je jen na nás, jak tyto projevy ukočírujeme.

Pokud Vás záchvat vzteku Vašeho dítka rozčílí natolik, že se rozčílíte i Vy a potřebujete nějakou dobu na zklidnění, není nic špatného na tom, umístit Vašeho vzteklouna na bezpečné místo, tam ho nechat křičet dokud oba nebudete připravení na to, aby jste se „vzájemně“ uklidnili. Samozřejmě hovoříme zde o bezpečném, otevřeném, vzdušném místě, na které je Vaše dítko zvyklé – například dvoreček, či zahrádka. Váš miláček musí vědět, že nemůže mít všechno hned a tady, ale musí mít jistotu, že i přes všechny tyto negativní emoční projevy jej milujete a jste tu, abyste mu byla oporou. A na to se vždy může spolehnout.