Separační úzkost

ODLOUČENÍ A NEZÁVISLOST

Když Vaše batole bylo ještě malé miminko, v žádném případě si nepřipouštělo, že by s Vámi nebylo spojeno v jednu bytost. Ale postupem času, jak si vytváří různé fyzické, mentální a emocionální dovednosti, stává se dítě více uvědomělým jedincem a začne si uvědomovat vlastní identitu, že je samostatnou osobností ve vlastním těle s vlastními myšlenkami a pocity. A to samozřejmě sebou přináší zvýšenou potřebu dělat věci po svém.

KDY LZE TENTO JEV OČEKÁVAT?

Pocit vlastní individuality u Vašeho dítěte se vyvíjí během několika let. Mezi 6.-7.měsícem si začíná uvědomovat, že není s Vámi spojeno v jednu bytost, ale naopak, že je samostatnou lidskou jednotkou a s tím začíná pociťovat hrozbu, že byste jej mohla opustit. Tento pocit ohrožení se může začít objevovat s příchodem stavu tzv. úzkosti z odloučení – vývojová fáze, která může přetrvávat až do druhého roku života Vaší ratolesti.

Jakmile se však z Vašeho miláčka stane více sociální osobnost a začne čím dál tím více věřit tomu, že i když jej opustíte, tak se pro něj zase vrátíte (do jeslí, do školky,..) bude schopné posunout se dále a začne vytvářet vlastní identitu. V nadcházejícm batolecím období vzrůstá potřeba samostatnosti a to může začít přinášet různé problémy. Tím nejvýraznějším, který způsobuje z velké části záchvaty vzteku je vzrůstající potřeba dělat věci po svém.

JAK K TOMU DOCHÁZÍ?

12-18 měsíců

Začátkem druhého roku života začíná opravdové dobrodružství ze sebe-objevování. Je to období neuvěřitelné přeměny z bezmocného tvorečka k nezávislému jedinci. Bohužel to sebou přináší období extrémních výkyvů nálad a problémového chování. Avšak pochopení důvodů, které stojí za chováním Vašeho drobečka, Vám možná pomohou v přežití této bouřlivé doby.

Vaše dítko na Vás bylo závislé, ale nyní již má dost fyzické a mentální způsobilosti k tomu, aby začalo objevovat svět samo. Začne se pouštět do objevování možností vlastní pohyblivost, což mu dodává takové sebevědomí, že je přesvědčen o tom, že mu patří celý svět, který svými vlastními schopnostmi ovládá 🙂

Avšak i přes tuto ohromnou víru v sebe sama, velmi rychle při nabývání nových zkušeností zjistí, že jeho možnosti jsou limitovány – ať už se jedná o snahu obléknout si něco na sebe a nakonec se do toho zamotá tak, že potřebuje pomoc dospělého k tomu, aby se zase vymotal nebo vyleze na sedačku a není schopen slézt dolů. V tomto momentu dochází k frustraci a přichází pocit strachu, který vychází ze zjištění, že vlastně ještě neumí dost toho, aby si poradilo se vším, co potřebuje ke svému objevování. Ale i tyto pocity jsou velmi cenné – vytváří si pomocí nich vlastní identitu. 

Vaše batole zjistilo, že je samostatnou fungující jednotkou a že ho můžete kdykoli opustit. Bohužel si však ještě neuvědomuje tu skutečnost, že zase můžete kdykoli přijít zpět. To v něm může vyvolávat pocity strachu, někdy až hrůzy, když vás uvidí odcházet pryč. Separační úzkost provází život dětí v batolecím věku, vrcholí  kolem 18. měsíce života a do 3.roku života by měla přestat omezovat život Vám i Vašemu malému miláčkovi.

Než stavy separační úzkosti vymizí, vyhněte se tomu, že byste se snažili opouštět Vaše dítko tak, že se budete nenápadně vytrácet z jeho přítomnosti. Je to ten nejhorší způsob loučení, který můžete provést. Nepomůže to ani Vám, ani Vašemu batoleti a naopak, jeho stavy úzkostí to může ještě zhoršit a jeho pocit strachu, že už si pro něho nepřijdete to zintenzivní. Může to být náročné, ale jednoduše se rozlučte a odejděte, když Vás sleduje. Uklidní Vás možná pocit, že tento postup zvyšuje jeho šance stát se více samostatným jedincem.

19 až 24 měsíců

V tomto věku dochází k převratnému pokroku ve vývoji osobnosti a tím je uvědomování si sebe sama. Důkaz o tom přináší britská studie, ve které se porovnávaly dvě skupiny dětí. Děti, které nedovršily ještě jednoho roku a ve druhé skupině dětí byly děti ve věku 21 měsíců. Výzkumníci umístili mladší děti před zrcadlo a sledovali, zda si děti uvědomují vlastní odraz v zrcadle. Neuvědomovaly. Děti hladily svůj odraz v zrcadle a chovaly se jakoby viděly jiné děti. V dalším kroku tohoto výzkumu byly dětem namalovány nosíky načerveno a vrátili je zpátky před zrcadlo, děti se vždy snažily dotknout se odrazu nosů v zrcadle, nikdy svého nosu.

Ve druhém kroku opakovali výzkumníci pokus s dětmi ve věku 21 měsíců. Takto staré děti projevily jasný smysl uvědomování si sebe sama. Dotýkaly se vlastních nosů ihned, jakmile viděly svůj červený nos v zrcadle.

Nejenom, že v tomto věku již Vaše batole lépe chápe vlastní identitu, ale je také schopno se rychle zotavit z odloučení s Vámi. I přesto, že Vám dává najevo nesouhlas při loučení, rychleji se zklidní, poněvadž nabývá stále větší jistoty. Dosavadní zkušenosti a nastupující schopnost zapamatování mu dodává jistotu, že i když se vzdálíte na nějakou dobu, vždy si jej vyzvednete a odvedete zpět do bezpečí Vašeho domova. Tuto důvěru jste vybudovali díky tomu, že Vašemu miláčkovi neustále ukazujete svou lásku a péči.

Je to právě tato důvěra, která mu dává sebedůvěru k tomu, aby se neustále snažilo o sebeprosazení. To, že trvá na nošení svého oblíbeného pyžámka, vyžaduje své oblíbené jídlo, chce vylézt samo do autosedačky bez Vaší pomoci, to vše jsou známky rostoucí nezávislosti.

25 až 30 měsíců

Mezi druhým a třetím rokem života bude pokračovat boj Vašeho dítěte s vlastní nezávislostí. Bude se snažit vzdalovat se od Vás na delší a delší vzdálenosti, protože bude objevovat nové možnosti a tím bude testovat i svoje vlastní možnosti. Připravte se také na to, že se bude snažit zjistit Vaši reakci při porušování Vámi vyřčených pravidel. Takže i přes Váš varovný signál se pokusí něco namalovat na zeď. Vždyť jste jasně řekli, že se to nedělá! Ale jak bude vypadat Vaše reakce až zjistíte, že tam něco namalováno je? – to je také velké objevovací dobrodružství 🙂 Pak už je jen na Vás, jak důsledně dodržíte, čím jste hrozily 🙂

„Já sám/já sama“ – toto bude nejspíš nejčastěji vyřknutá fráze tohoto věku.

31 až 36 měsíců

Pokud bude jako většina dětí, popere se se stavem úzkosti z odloučení kolem třetího roku života. Nebuďte však zaskočeni, pokud se tento stav někdy dočasně znovu – objeví. Cesta k dospělosti je protkána mnoha odloučeními: první den v mateřské škole, první den v prázdninovém táboře, dokonce i první den na koleji. To, že pomůžete Vašemu batoleti nyní naučit se vypořádat s úzkostí z odloučení, pomáháte mu i do budoucna umět se lehce vypořádat s odloučením od rodiny.

VAŠE ROLE

Vaše dítě potřebuje bezpečné pouto s Vámi k tomu, aby si mohlo dovolit se od Vás začít vzdalovat a objevovat svět kolem sebe. Neustále mu proto projevujte svou lásku a dodávejte pocit opory, aby si mohlo vytvořit sebevědomí, které je potřeba k začátkům objevování světa kolem sebe. Na druhou stranu také potřebuje dostatek svobody, aby mohlo začít testovat svoje možnosti a omezení. Proto mu dopřejte bezpečné domácí prostředí. Namísto neustálého hlídání a zakazování všeho, co se pokusí vyzkoušet a mohlo by i ublížit, snažte se vše, co by mohlo ohrozit jeho bezpečí odstranit z jeho dosahu.

Povzbuďte snahu o nezávislost a rostoucí smysl o sebe samého tím, že bude dávat svému drobečku možnosti výběru. Ať si samo rozhodne, které tričko chce dnes mít na sobě, zda chce k svačině banán nebo jablko, nechť si samo otáčí stránky ve své knížce, když mu z ní čtete. Všechna tato rozhodnutí napomáhají rozvoji samostatnosti.

Mějte na paměti, že tyto známky rostoucí samostatnosti nejsou náznakem toho, že by Váš miláček nepotřeboval Vás nebo snad dokonce  Vaši lásku. I když se již více méně osamostatňuje, stále prahne po Vaší neustálé péči. Povzbuďte veškeré jeho pokusy udělat něco sám, ale samozřejmě jej vítejte s otevřenou náručí, pokud si k Vám přiběhne pro podporu! TU bude ještě hodně dlouho potřebovat!!!

KDY BÝT ZNEPOKOJEN

Ačkoli je naprosto normální, že děti trpí pocitem úzkosti z odloučení s Vámi, hledejte konzultaci s lékařem, pokud tento stav Vaše dítě ovládne natolik, že nebude schopno dělat bez Vás nic, aniž by Vás mělo neustále za svými zády nebo pokud je k neutišení celou dobu, kdy jste vzdáleni z jeho přítomnosti.

CO NÁSLEDUJE

S věkem přichází větší míra nezávislosti a sebeuvědomění. Každý rok života přináší nové a nové aktivity, které bude chtít Váš miláček dělat sám. Jak bude Vaše dítě růst, bude se stávat více uvědomělé a bude si také vědomo svých možností a dovedností. Budoucí rozvoj zahrnuje například dovednosti přípravy jídla, vytvoření si nových přátel a schopnosti zařadit se do školního vzdělávání.

Jestliže Vaše miminko dovršilo 12.měsíce věku, je velká pravděpodobnost, že se objeví situace, kdy začne plakat, budete-li se chystat k odchodu. Období mezi 12.-18. měsícem věku dětí je označován psychology jako hlavní období pro tzv. separační úzkost. Znamená to, že jakmile zmizíte Vašemu batoleti z dohledu, přijdou slzy a Vaše dítko se s největší pravděpodobností dá do pláče. Někdy je pro rodiče těžké necítit jakýsi pocit viny, ale věřte, že z dlouhodobého hlediska pracujete na posilování nezávislosti Vašeho dítka.

Pokud právě Vaše dítko prochází obdobím, kdy u něho nastává hysterický záchvat, i když se vzdálíte třeba jen na toaletu, nezoufejte nad jeho psychikou. Pouze totiž nastalo období separační úzkosti, která je naprosto normálním jevem u batolat tohoto věku. Dokonce se může stát, že se tento jev dostaví v tomto období i vícekrát. Co je uklidňující? Není to permanentní stav!!! Stačí jen vydržet, přečkat a ono to odezní  samo.

Proč k separační úzkosti vůbec dochází?

Ve věku 6 měsíců si miminko začne uvědomovat, že netvoří společně s Vámi jednotnou entitu, což je pro něho prezentováno skutečností, že se může stát, že jej opustíte. Je také už schopno tzv. mentální reprezentace. V odborné kognitivní psychologii to znamená, že miminko je schopno používat symbolů k reprezentování vnějšího světa. Laicky řečeno – miminko je schopno představovat si ve své vyvíjející se mysli předměty, které právě nevidí. Toho nebylo do tohoto věku schopné. Do této chvíle, co Vaše miminko zrovna nevidělo, jakoby pro něho neexistovalo. Možná jste si všimli, že v tomto období má Vaše dítko ohromnou radost, když si sním hrajete na „schovku“. Zakryjete si obličej a v zápětí jej odkryjete a vybafnete. Nebo se schováte za kuchyňskou linku a najednou se objevíte.

Jak Vaše batole roste, vyvíjí se u něho silně pocit nezávislosti, avšak Vaše neustálá podpora je pro něho velmi důležitá. Nedostatek této podpory může vést k tomu, že se u něho vyvine strach z opuštění, kdykoli mu nebudete na očích.

Není vůbec jasné, proč některé děti projdou touto fází a vůbec si nepovšimnete jakýchkoli projevů separační úzkosti a některé děti se zdají být jako šílené pokaždé, když se rodič vzdálí. Ať už Vaše dítko prožívá separační úzkost téměř bez příznaků, nebo s hysterickou intenzitou,VYDRŽTE! Dobrá zpráva je, že z ní určitě vyroste. Odborníci se shodují, že tento stav může zmizet v období mezi 18. měsícem a 2,5 lety věku dítěte. Ve věku 3 let byste neměli pozorovat již vůbec žádné známky těchto stavů!

Je zde několik rad a tipů, jak toto období přežít v psychickém zdraví a pokusit se jeho projevy alespoň trochu zmírnit.

Odcházejte tak, aby si to Váš malý miláček uvědomoval

Plno rodičů se snaží vyplížit z místnosti, bytu či domu, aby si toho Vaše dítko pokud možno vůbec nevšimlo. Máte snad také strach z hysterie, která by mohla přijít, pokud Vás uvidí odcházet? Dělejte pravý opak!!! Pokud předchozí postup odpovídá tomu Vašemu, ušetříte si možná pocit provinění, že drobečka opouštíte a necháváte jej napospas babičce/dědovi (….), abyste si mohli s partnerem/partnerkou dopřát příjemný večer ve dvou (po několika měsících). Ale ve své podstatě Vašemu miláčkovi situaci neulehčujete. Naopak mu jeho stav separační úzkosti ještě prohlubujete. Pokud si Vaše dítě uvědomuje (a v tomto věku už si uvědomuje), že Vás může kdykoli ztratit ze svého dohledu, bude se tomuto momentu snažit předejít a tím na Vás bude ještě více viset pohledem. A nejen pohledem. Jeho závislost na Vás se prohlubuje.

Ačkoli to zní dosti úsměvně, doporučuje se o svém odchodu s batoletem mluvit dopředu. Nemáme prý podceňovat naše malé ratolesti v tom, že by nám nerozuměli. I přes jisté komunikační nedostatky tohoto věku, kdy dítko není schopno s námi dostatečně komunikovat, je schopné rozumět tomu, co mu sdělujeme. Můžeme tedy zkusit informovat našeho miláčka o našem odchodu, vzápětí o příchodu a pokud to není tajné 🙂 můžeme mu také sdělit detaily naší cesty – snad bude poté více chápavější, že?

Samozřejmě při svém vyprávění buďte jen a jen pozitivní. Žádné řeči o tom, jestli se mu bude stýskat! Pozor na to! Vaše dítko má šestý smysl a vnímá!

I Vy samotní nemusíte být úplně nadšení z toho, že svého drobečka přenecháváte jiné osobě a odcházíte. Dokonce i Vy můžete pociťovat jakousi separační úzkost. Nenechte však na sobě nic znát. Čím je dítě menší, tím má větší schopnost rozpoznat naše psychické rozpoložení a chovat se podle něj.

Vyvarujte se i jakýmkoli dramatickým projevům loučení. Nepřikládejte rozloučení zvláštní důležitost. Naopak. Dělejte jakoby nic.

Neznám rodiče, kterému by nevadilo sledovat, jak jeho dítko prožívá zbytečné pocity smutku. Umět se ale vypořádat s odloučením je jedna ze stresových situací, se kterými se Váš potomek bude muset naučit vypořádat. Čím dříve, tím lépe. Představte si někdy ty hysterické scény některých dětiček při příchodu do školky.

Někdy nedělat nic, a kor v případě, že máte pocit, že jste již zkusili všechno, je asi ta nejlepší varianta řešení.

Jak říká Freidheima:“ Nejlepším přístupem je, když se dítě naučí s problémem vypořádat. Mělo by vědět, že v životě přichází okamžiky, kdy bude nešťastné.“ Pokud je závislost Vašeho dítka již déle nesnesitelná, že si například nemůžete ani odskočit na toaletu, aniž by nedošlo k hysterické scéně, budete muset jej nechat chvíli brečet. Samozřejmě pouze v případě, že víte, že je dítě v bezpečí a nic mu nehrozí. Není však možné plnit veškeré jeho požadavky. A zde budete muset přestat brát ohledy na hysterické požadavky vašeho dítka. Klidným hlasem jej ujistěte, že je vše v pořádku a jděte si dělat, co je třeba. A hlavně, nepřipouštějte si pocit provinění! Vašemu dítku nic nechybí a tímto jej pomalu učíte jisté nezávislosti, i přesto, že cenou za tuto lekci je trocha neškodícího pláče.