Batolata milují mluvení, všeobecně. Je to velice příjemná změna, která nastala v jejich doposud tichém životě (krom okamžiků pláče).
Je to zábava pro ně samotné, ale i pro Vás, když si vybavíte to jejich rychlé žvatlání, nesdělující naprosto žádný obsah s úžasně důležitým výrazem ve tváři. Každopádně i toto „pouhé“ žvatlání přispívá k rozvoji komunikačních dovedností.
PŘEVYPRÁVĚJTE SI DEN
Podívejme se na několik možností, jak přimět Vaše batole více mluvit.
Večer před spaním, při usínání si společně zopakujte Váš den. Pokud Vaše batole ještě nemluví, vyprávějte jen Vy. I to je důležité. Váš mrňous Vám rozumí. To, že mluvíte jen Vy, i to je pro Vašeho miláčka velkou komunikační motivací. Vyprávějte mu, kde jste byli, co jste tam dělali, co jste viděli. Uvidíte, že zmíníte-li se o něčem, co se Vašemu miláčkovi líbilo, zareaguje. Třeba úsměvem, třeba zatleská nebo Vám skočí do řeči a tou svou roztomilou hatmatilkou Vám k tomu sám něco řekne.
Pokud Vaše batole již mluví, dávejte mu doplňující otázky, kterými se dostanete k detailům Vašeho dne. Doplňující otázky můžete klást již dětem, které mluví pouze v krátkých větách, někdy jen třeba dvou-slovních. Vůbec nevadí. Otázky dávejte a vtáhněte jej do Vašeho vyprávění. V každém případě se snažte, aby Vám dítko neodpovídalo pouze jednoslovně „ano-ne“. Pokládejte otázky tak, aby odpovědi musely být, v rámci vývojových možností Vašeho dítka“ co nejobsáhlejší.
Pokud už Vaše dítko navštěvuje mateřskou školku, projděte si s ním takto jeho den ve školce. U starších dětí se zaměřte, aby jejich vyprávění bylo co možná nejdetailnější a získávalo postupem času na plynulosti. Uvidíte, jak budete ráda, že jste takto trávila se svým mrňousem pár chvil před spaním, až Vám bude domů nosit hezké známky z „přednesu“ a bude vynikat svou schopností vyprávění příběhů. Nicméně, vedle této radosti se také dozvíte, jak to vlastně ve školce probíhalo?
VEČERNÍ POHÁDKY
Čtete večer pořád jednu a tu samou pohádku? Už Vám z toho jde hlava kolem a nejste schopná přimět Vašeho malého posluchače ke změně příběhu? VÝBORNĚ!!! Pro rozvoj Vašeho miláčka děláte to nejlepší, co můžete. To, že děláte to nejlepší, se dozvíte v momentě, kdy budete vyprávět a Váš malý posluchač převezme Vaši roli a ve vyprávění bude pokračova
t sám. Nebude to hned tak z ničeho nic, samozřejmě. Nejdříve Vám do Vašeho vyprávění bude skákat a jedním či dvěma slovy Vaše vyprávění doplňovat. Případně se bude dotazovat jemu typickým „A proč, maminko?“ Postupně však roli vypravěče převezme. K tomu je však potřeba, aby znal danou pohádku „jako své boty“!!! Pokud tedy bude vyžadovat jednu a tu samou pohádku pořád a pořád dokola, nepřemlouvejte ho a vyhovte 🙂
Pokud se Váš drahoušek k vyprávění nebude mít sám, povzbuďte ho. Udělejte menší pauzu, s tím, že jste zapomněla, jak je to dál, jestli si náhodou nevzpomíná?
Pro malé posluchače mezi vyhovující knížky patří ty, kde je vedle textu hodně obrázků. Vaše čtení doprovázejte popisováním obrázků a opět dotazováním se, co je na obrázku, co tam ta Karkulka dělá, co má na sobě, co má v košíčku. Zda je bábovka sladká nebo slaná, vanilková nebo čokoládová? Ptejte se i přesto, že bábovka na obrázku není vidět 🙂 Jen dejte pozor, aby Vaše vyprávění nenabralo na obrátkách a netrvalo třeba hodinu a půl, protože Karkulka ještě před tím, než odešla k babičce musela vyčistit botičky a uklidit hračky do krabice. Pokud by délka takovéto pohádky Vašemu (již většímu) mrňousovi nevadila, pak není co namítat, protože si opakujete při Červené Karkulce i potřebné denní povinnosti 🙂
Ti začínající posluchači ocení knížky v podobě leporela, která mají tvrdé stránky a mohou je sami otáčet. Ti nejmenší posluchači chtějí někdy jen otáčet listy v knížce, takže na souvislejší pohádku není dostatečný prostor. Ale zkuste to. Nám se třeba povedlo naučit se napodobování plakání (včetně vizuálního doprovodu ručiček žmoulajících oči), když jsme zkoušeli pohádku o Sněhurce a trpaslících, kteří plakali, když Sněhurka snědla špatné jablíčko. A pak jsme se zase zpátky vrátili k „nezničitelnému“ leporelu. Na papírovou knížku je u nás zatím brzy (1 rok a 3/4). Ale určitě se dá sehnat i Sněhurka ve formě leporela.
BREBTÁNÍ DO TELEFONU
Většina dětí si zamiluje telefonování ještě dlouho předtím, než vůbec začnou mluvit. Je to někdy hodně legrační, sledovat je a pozorovat převzatá gesta, která Váš miláček od Vás odkoukal. Využijte toto jejich nadšení z telefonování, aby Vaše dítko žvatlalo co možná nejvíce. Postupem času začne jeho brebtání získávat na srozumitelnosti. Pokud nemáte neomezený tarif, moc Vašemu miláčkovi neukazujte opravdové telefonování. Čím déle se spokojí se žvatláním do hluchého telefonu, tím více ušetříte 🙂 Pokud neomezeným tarifem disponujete, nejlepšími parťáky pro tyto žvatlací hovory jsou prarodiče. Ti jsou rádi, že slyší svého drahouška třeba jen vydávat zvuky a mají trpělivost s kladením jednoduchých otázek a spokojí se s Vaším doprovodným komentářem, že na jejich prosbu :“řekni mi ahoj“ jejich miláček telefonu mává a posílá pusinky, ale mluvit se mu zrovna nechce.
VIDEO ZÁZNAM
Nahrajte proslov Vašeho mrňouse jako video záznam. Děti milují prohlížení si fotek, na kterých jsou ony samy, případně jim známé tváře ostatních členů rodiny. A co milují ještě víc, když se mohou vidět ze záznamu v pohybu. Jestli máte doma nemluvu, zkuste jej nalákat na natočení videa, kde Vám něco povypráví a pak mu záznam přehrajete. Nečekejte souvislý proslov :-), klaďte otázky a pomáhejte s odpovědí. Uvidíte, jestli se mluvící pokusy zlepší.
ZKUSTE HRU „CO TO JE?“
Ptejte se na vše, co se dá identifikovat. Rodičům z toho jde skoro vždy hlava kolem a otázku „co je to“ v jistém období přímo nesnáší, ale pokud by to mělo Vašemu nemluvovi pomoci, tak se obětujte. Až hra „Co je to“ bude dokonalá, změňte ji na hru „K čemu to je, jak to funguje„. Otázku „proč“ dávejte Vašemu brebentílovi Vy a podněcujte jej, aby Vám odpovídal (dle vývojových možností) co nejobšírněji.
Hurá do toho!!!
Jaké jsou Vaše vlastní zkušenosti se snahou přinutit Vašeho nemluvku ke konverzaci? Jaké byly Vaše začátky mluvení?
