mimibaby

Vaše batole nechce mluvit? Jak na to?

mimibabytodecz Mluvení 12.1.201712.1.2017 0 Comment

Batolata milují mluvení, všeobecně. Je to velice příjemná změna, která nastala v jejich doposud tichém životě (krom okamžiků pláče).

Je to zábava pro ně samotné, ale i pro Vás, když si vybavíte to jejich rychlé žvatlání, nesdělující naprosto žádný obsah s úžasně důležitým výrazem ve tváři. Každopádně i toto „pouhé“ žvatlání přispívá k rozvoji komunikačních dovedností.

PŘEVYPRÁVĚJTE SI DEN

Podívejme se na několik možností, jak přimět Vaše batole více mluvit.

Večer před spaním, při usínání si společně zopakujte Váš den. Pokud Vaše batole ještě nemluví, vyprávějte jen Vy. I to je důležité. Váš mrňous Vám rozumí. To, že mluvíte jen Vy, i to je pro Vašeho miláčka velkou komunikační motivací. Vyprávějte mu, kde jste byli, co jste tam dělali, co jste viděli. Uvidíte, že zmíníte-li se o něčem, co se Vašemu miláčkovi líbilo, zareaguje. Třeba úsměvem, třeba zatleská nebo Vám skočí do řeči a tou svou roztomilou hatmatilkou Vám k tomu sám něco řekne.

Pokud Vaše batole již mluví, dávejte mu doplňující otázky, kterými se dostanete k detailům Vašeho dne. Doplňující otázky můžete klást již dětem, které mluví pouze v krátkých větách, někdy jen třeba dvou-slovních. Vůbec nevadí. Otázky dávejte a vtáhněte jej do Vašeho vyprávění. V každém případě se snažte, aby Vám dítko neodpovídalo pouze jednoslovně „ano-ne“. Pokládejte otázky tak, aby odpovědi musely být, v rámci vývojových možností Vašeho dítka“ co nejobsáhlejší.

Pokud už Vaše dítko navštěvuje mateřskou školku, projděte si s ním takto jeho den ve školce. U starších dětí se zaměřte, aby jejich vyprávění bylo co možná nejdetailnější a získávalo postupem času na plynulosti. Uvidíte, jak budete ráda, že jste takto trávila se svým mrňousem pár chvil před spaním, až Vám bude domů nosit hezké známky z „přednesu“ a bude vynikat svou schopností vyprávění příběhů. Nicméně, vedle této radosti se také dozvíte, jak to vlastně ve školce probíhalo?

VEČERNÍ POHÁDKY

Čtete večer pořád jednu a tu samou pohádku? Už Vám z toho jde hlava kolem a nejste schopná přimět Vašeho malého posluchače ke změně příběhu? VÝBORNĚ!!! Pro rozvoj Vašeho miláčka děláte to nejlepší, co můžete. To, že děláte to nejlepší, se dozvíte v momentě, kdy budete vyprávět a Váš malý posluchač převezme Vaši roli a ve vyprávění bude pokračovat sám. Nebude to hned tak z ničeho nic, samozřejmě. Nejdříve Vám do Vašeho vyprávění bude skákat a jedním či dvěma slovy Vaše vyprávění doplňovat. Případně se bude dotazovat jemu typickým „A proč, maminko?“ Postupně však roli vypravěče převezme. K tomu je však potřeba, aby znal danou pohádku „jako své boty“!!! Pokud tedy bude vyžadovat jednu a tu samou pohádku pořád a pořád dokola, nepřemlouvejte ho a vyhovte 🙂

Pokud se Váš drahoušek k vyprávění nebude mít sám, povzbuďte ho. Udělejte menší pauzu, s tím, že jste zapomněla, jak je to dál, jestli si náhodou nevzpomíná?

Pro malé posluchače mezi vyhovující knížky patří ty, kde je vedle textu hodně obrázků. Vaše čtení doprovázejte popisováním obrázků a opět dotazováním se, co je na obrázku, co tam ta Karkulka dělá, co má na sobě, co má v košíčku. Zda je bábovka sladká nebo slaná, vanilková nebo čokoládová? Ptejte se i přesto, že bábovka na obrázku není vidět 🙂 Jen dejte pozor, aby Vaše vyprávění nenabralo na obrátkách a netrvalo třeba hodinu a půl, protože Karkulka ještě před tím, než odešla k babičce musela vyčistit botičky a uklidit hračky do krabice. Pokud by délka takovéto pohádky Vašemu (již většímu) mrňousovi nevadila, pak není co namítat, protože si opakujete při Červené Karkulce i potřebné denní povinnosti 🙂

Ti začínající posluchači ocení knížky v podobě leporela, která mají tvrdé stránky a mohou je sami otáčet. Ti nejmenší posluchači chtějí někdy jen otáčet listy v knížce, takže na souvislejší pohádku není dostatečný prostor. Ale zkuste to. Nám se třeba povedlo naučit se napodobování plakání (včetně vizuálního doprovodu ručiček žmoulajících oči), když jsme zkoušeli pohádku o Sněhurce a trpaslících, kteří plakali, když Sněhurka snědla špatné jablíčko. A pak jsme se zase zpátky vrátili k „nezničitelnému“ leporelu. Na papírovou knížku je u nás zatím brzy (1 rok a 3/4). Ale určitě se dá sehnat i Sněhurka ve formě leporela.

BREBTÁNÍ DO TELEFONU

Většina dětí si zamiluje telefonování ještě dlouho předtím, než vůbec začnou mluvit. Je to někdy hodně legrační, sledovat je a pozorovat převzatá gesta, která Váš miláček od Vás odkoukal. Využijte toto jejich nadšení z telefonování, aby Vaše dítko žvatlalo co možná nejvíce. Postupem času začne jeho brebtání získávat na srozumitelnosti. Pokud nemáte neomezený tarif, moc Vašemu miláčkovi neukazujte opravdové telefonování. Čím déle se spokojí se žvatláním do hluchého telefonu, tím více ušetříte 🙂 Pokud neomezeným tarifem disponujete, nejlepšími parťáky pro tyto žvatlací hovory jsou prarodiče. Ti jsou rádi, že slyší svého drahouška třeba jen vydávat zvuky a mají trpělivost s kladením jednoduchých otázek a spokojí se s Vaším doprovodným komentářem, že na jejich prosbu :“řekni mi ahoj“ jejich miláček telefonu mává a posílá pusinky, ale mluvit se mu zrovna nechce.

VIDEO ZÁZNAM

Nahrajte proslov Vašeho mrňouse jako video záznam. Děti milují prohlížení si fotek, na kterých jsou ony samy, případně jim známé tváře ostatních členů rodiny. A co milují ještě víc, když se mohou vidět ze záznamu v pohybu. Jestli máte doma nemluvu, zkuste jej nalákat na natočení videa, kde Vám něco povypráví a pak mu záznam přehrajete. Nečekejte souvislý proslov :-), klaďte otázky a pomáhejte s odpovědí. Uvidíte, jestli se mluvící pokusy zlepší.

ZKUSTE HRU „CO TO JE?“

Ptejte se na vše, co se dá identifikovat. Rodičům z toho jde skoro vždy hlava kolem a otázku „co je to“ v jistém období přímo nesnáší, ale pokud by to mělo Vašemu nemluvovi pomoci, tak se obětujte. Až hra „Co je to“ bude dokonalá, změňte ji na hru „K čemu to je, jak to funguje„. Otázku „proč“ dávejte Vašemu brebentílovi Vy a podněcujte jej, aby Vám odpovídal (dle vývojových možností) co nejobšírněji.

Hurá do toho!!!

Jaké jsou Vaše vlastní zkušenosti se snahou přinutit Vašeho nemluvku ke konverzaci? Jaké byly Vaše začátky mluvení?

Jak podpořit rozvoji psaní? 1 rok – začínáme!

mimibabytodecz Kreslení 11.1.2017 0 Comment

Tak jako to je s mnoha jinými dovednostmi Vašeho mrňouska, i u psaní Vaše role spočívá v dodávání odvahy, podpory a v tomto případě i poskytování pomůcek. Jakmile dovrší Váš miláček 1. roku, mějte po ruce pastelky a papír, protože každou chvíli začne projevovat zájem o kreslení, respektive čmárání 🙂 Dnes se dají koupit už i pastelky pro děti od roku „1+“, které jsou jako šité na míru malé ručičce. Doporučují se silné, trojhranné, které podporují správný vývoj motoriky. Pozor na ostré tužky nebo dokonce pera či propisky. Dítko by si s těmito nástroji mohlo ublížit. Dají se zakoupit i pastelky smyvatelné – do vany, což může Vašemu miláčkovi zpříjemnit koupání a vy jeho krásné čmáranice z vany snadno smyjete a vyhnete se tak zbytečnému přetapetovávání pokoje, nebo shánění malíře.

Dopřejte Vašemu malému Picassovi chvilky strávené malováním, jak jen bude chtít. Ale na druhou stranu si dávejte dostatek pauzy, i dlouhodobější, jakmile uvidíte, že o kreslení ztrácí zájem.

I když to bude velice obtížné, snažte se omezit čmárání Vašeho mrňouska, pouze na kus papíru. Budete mít pocit, že to opakujete po milionté-páté, ale Vašemu Picassovi se bude zeď, podlaha, Váš diář, atd. zdát neodolatelnými místy pro zanechání svého uměleckého podpisu. Nejlepší alternativou pro tyto případy jsou pastelky do vody (a jejich snadná smyvatelnost) 🙂

Určitě hlídejte a zamezte pojídání pastelek. Samozřejmě, že k jejich ochutnání, v bedlivě číhaném nestřeženém okamžiku, dojde. Pastelky českých výrobců jsou vyráběny z neškodných materiálů, takže by dětem neměly ublížit, ale i přesto mějte při kreslení připravenou nějakou mňamku, kterou svému miláčkovi strčíte do pusiny ještě dříve než tam skončí pastelka 🙂

Co se týká psaní opravdových písmen, nejdůležitější věcí, kterou můžete jako rodič udělat, dopřát své ratolesti, aby se učilo vlastním tempem. Je velice snadné přehnat snahu naučit své dítko psát písmena a číslice. Nejdůležitější v tomto kroku je, aby „chtíč“ učit se novým věcem vycházel z dítěte samého, nikoli z nápadu rodiče. Touha dítěte po učení je největším motivátorem a základem pro úspěch. Je velice jednoduché začít dítko učit psát v raném věku, nebude-li ale ono samo tím iniciátorem, můžete napáchat více škody než užitku! Děti předškolního věku, které jsou nuceny učit se číst a psát ještě před tím, než jsou na to ony samy připraveny, se požadovaným schopnostem naučí. Bude to i vypadat, že získaly určitou výhodu oproti svým vrstevníkům, avšak ne na dlouho. Studie zabývající se touto tematikou prokázaly, že tyto děti ztratí tuto výhodu v momentě, kdy se budou potřebovat učit složitější učivo a budou se snažit aplikovat systém učení, který používaly na učení se čtení a psaní, kdy na to nebyly ještě dostatečně vyzrálé. Shrneme-li toto zjištění: nechte děti předškolního věku ať si samy určí zda se chtějí začít učit číst nebo psát. V momentě, kdy ony samy vyvinou tuto iniciativu, je to známka toho, že jejich nervová soustava je na tento obtížný krok připravena a budou k učení využívat správné techniky zapamatování, které budou moci využít při učení se složitějším věcem v budoucnu. Pokud se pokusíte přeskočit přírodou daný vývoj, můžete jim zadělat na vytvoření bloků a problémů s učením v budoucnu.

Závěrem, mějte na paměti, že čím více s Vaším miláčkem mluvíte a čím více mu čtete, tím více pomáháte rozvoji jeho mozku. A to má, z dlouhodobého pohledu i vliv na rozvoj komunikačních dovedností, včetně psaní.

Mluvení v 18 měsících

mimibabytodecz Mluvení 8.12.2016 0 Comment

Od této chvíle můžete očekávat, že nárůst slovní zásoby Vašeho miláčka začne nabírat na obrátkách. Mezi první slova patří zpravidla podstatná jména (máma, táta, baba, auto, mimi). V následujících měsících začnou přicházet velice krátké větičky typu: já taky, táta tady, mimi ham, atd.

Každý rub má i svůj líc. Ve věku roku a půl mezi dětmi najdete mraky mluvků, ale potkáte i takové, které si toto umění nechávají zatím pro sebe. Je dosud příliš brzy na to, aby rodiče dělali závěry a lomili rukama nad svými „nemluvňaty“ (do slova a do písmene) a strachovali se opožděným vývojem. Pokud Vaše dítko neříká ani těch základních 15 slov, které by dle správného mentálního vývoje mělo, nestrachujte se. Důležité je, že se spolu domluvíte. Některé děti vůbec nemluví, ale je úžasné, jaké techniky a praktiky používají, aby se s Vámi nebo svými sourozenci domluvily.

Jsou i mluvkové, které tu svoji pusinu nezavřou, ale není jim slovo rozumět. Když je posloucháte, jejich proslov naznačuje hlubší myšlenku, jen nikdo neví jakou, kromě jich samotných. Ale přijde čas a oni Vám ji osobně vysvětlí. Možná Vás pak bude z toho všeho mluvení bolet hlava 🙂

Je nádherné pozorovat, s jakou dokonalostí se našim drobečkům daří imitovat své rodiče. Také jste se v jejich žvatlání (hlavně když si přiloží k oušku telefon) několikrát viděli? Škoda, že jejich imitátorský um postupnou socializací a narůstajícími zábranami vezme za své, jinak by se touto profesí mohly v budoucnu dobře živit, že?

18-ti měsíční batolata mají sice pár slov, která jsou schopná vyslovit, jejich proslov je hlavně o žvatlání. A určitě máte ohromnou radost, když uprostřed tohoto žvatlavého proslovu zaslechnete něco, co Vám dává smysl.

Pokud Vaše dítko v tomto věku nemá ve své slovní zásobě ani 2 jednoduchá slovíčka a pro Vás se to stává noční můrou, předejděte svému trápení a poraďte se s pediatrem. Může se jednat třeba o problém sluchu.

Zahnat své pochyby můžete i tak, že se pokusíte dát svému miláčkovi jednoduché instrukce a uvidíte. Mnoho dětí v tomto věku sice nemluví, ale velice bravůrně se s Vámi domluví. Je úžasné, jak jsou některé maminky se svými dětmi natolik sehrané, že ani verbální komunikaci nepotřebují. Na jednu stranu je to úžasné, na druhou stranu to dítko nenutí řeč rozvíjet a pak ve vývoji dochází k nepatrným časovým posunům. Důležité však je, že Vám Váš mrňousek rozumí a domluvíte se. Pak nemůže být řeč o jakékoli vzniklé patologii ve vývoji řeči a Vy můžete být naprosto v klidu.

Pokud už se Váš miláček snaží vyslovovat, NEOPRAVUJTE JEJ! Vy to slovo zopakujte správně ale nechtějte po Vašem mrňouskovi, aby svou špatnou výslovnost opravil. Otrávíte ho. Když bude chtít bajón, podejte mu jej a řekněte mu, že tady má balón a nechte, ať si hraje se svým „bajónem“. Až to vysloví po 125-té, pak se trefí a vysloví to správně. I „bajón“ chce svůj čas. Tak ho pochvalte za pokus a čas mu dopřejte 🙂 Případným opravováním výslovnosti a dožadováním se správného vyslovení by se Vám mohlo povést začít snižovat sebevědomí Vaší ratolesti, brát mu odvahu k dalším pokusům a tím ho naprosto demotivovat!

Takže od nynějška tleskejte každému pokusu, i tomu méně povedenému!!!

Mluvení v 15 měsících

mimibabytodecz Mluvení 8.12.2016 0 Comment

Ve věku 15 měsíců můžete očekávat, že Vaše dítko začne vyslovovat základní slovíčka jako je „máma, táta, baba, papa“ a velice oblíbené slovo všech batolat „ne„. Je i mnoho dětí, které si svá moudra nechají na později. Z 99% již ale všechny děti (i ty nemluvící) jsou schopny chovat se dle Vašich instrukcí. Takže na požádání Vám přinesou botičky, plyšáka dají do krabice na hračky, hrníček nebo lahev položí na stůl.

Mrňousovo žvatlání Vám může přijít neuvěřitelně komické, ale čím dál tím častěji v něm zaslechnete slova z jeho vlastního slovníkového repertoáru. Postupem času budou slova přibývat a výslovnost se bude zdokonalovat. V této době můžete mrňouska podpořit v jeho žvatlání tím, že bude-li k Vám promlouvat (a jeho výraz v obličeji Vám naznačí, že jeho řeč má myšlenkovou hloubku – to má pokaždé), snažte se udržovat oční kontakt a dožadujte se, aby Vám vyprávěl dál.

Pokud Váš miláček patří mezi „nemluvy“ o to častěji si s ním sedněte nad knížku a vyprávějte mu, co vidíte na obrázku, jaké zvuky věci na obrázku vydávají a opakujte to neustále dokola. Klidně i čtěte krátké příběhy, ale bude nutné čtení doprovázet ukazováním po obrázcích, aby se Váš drahoušek nezačal nudit a neutekl Vám.

Čtěte, čtěte, čtěte a uvidíte, že se i Váš nemluvka rozmluví! 🙂

NAPODOBOVÁNÍ

mimibabytodecz BATOLATA, Chování 7.12.20167.12.2016 0 Comment

Začíná Váš drahoušek napodobovat?

Schopnost napodobovat je úzce spjatá s rozvíjející se schopností chápat, jak svět kolem mrňousů funguje. Pokud dáte ročnímu dítěti do ruky tužku, skončí v jeho pusince, dáte-li ale tužku do ruky dítku, kterému je mezi 15.-18. měsícem života, s největší pravděpodobností začne napodobovat psaní, třeba i dosti neohrabanými tahy. Je to dáno skutečností, že děti v tomto věku začínají chápat podstatu fungování věcí, které se v jejich okolí objevují. Hodně dětiček v tomto věku velice rády šmejdí v kuchyňské lince, vytahají si „své oblíbené hračky“ např. vařečky, misky, atd a „vaří“. Tato schopnost napodobovat je výsledkem rozvíjející se představivosti. Představivost – kreativita je dovedností, která je velmi ceněná i u dospělých. Pomoci svému miláčkovi s jejím rozvojem můžete už právě na samém začátku. Hodně si hrajte a předstírejte. „Vařte“ společně a imaginární uvařené papání potom jej společně u stolu spapejte.

Váš miláček nemusí napodobovat zrovna Vás, jak uklízíte nebo jak telefonujete. Někdy děti napodobují sebe samotné. Například si vezmou lžičku a dělají, že si dávají do pusinky jídlo. Nebo dokonce krmí panenku.

Nedávno jsme si s dcerou hrály na spinkání. Udělala si dvě stanoviště, kde měla položené polštáře a běhala z jednoho místa na druhé, lehala si na polštáře a předstírala, že spinká. Pokaždé mi nezapomněla dát pusinku na dobrou noc, zavřela oči a v tu ránu byla zase na nohou a běžela na druhé místo, kde vše zopakovala. Musím nechat, že tato hra se mi velice líbila. Celou dobu jsou u toho ležela v posteli a nechala se pusinkovat od zaneprázdněné dcery 🙂 Jestli si bude zase chtít někdy takhle hrát, rozhodně ji v tom nebudu bránit. Mně osobně se to moc zamlouvalo a ještě jsem „podpořila“ rozvoj její představivosti.

V tomto věku děti napodobují opravdové chování, které znají z vlastní zkušenosti a nebo jej mají odkoukané.

Všimněte si však v dalších měsících, jak se jejich představivost bude rozšiřovat. Začnou předstírat, že jsou např. holčičky – princezny, kluci-indiáni. Budou prostě předvádět, že jsou něco, co není reálné. K tomuto posunu dojde nejdříve po dovršení 2.roku života.

Můžete to i vyzkoušet. Pokud se zeptáte, jak dělá pejsek, jistě dostanete odpověď v napodobení štěkání. Ale pokud zrovna Vaše dítko poleze po kolenou a vy se mu budete snažit vysvětlit, že leze jako pejsek, s největší pravděpodobností nebude Vaše přirovnání chápat. Pokud ale toto samé provedete s dítkem, kterému již byly 2 roky, můžete očekávat, že zesynchronizuje lezení po čtyřech se štěkáním. Ale tato schopnost pochopení a hraní si na pejska přijde až s dokonalejší představivostí.

Náš malý je fyzicky zdatný, ale nechce se mu mluvit?

mimibabytodecz Mluvení 7.12.20165.1.2017 0 Comment

Každé dítě je jiné a každé dítě se i jinak vyvíjí. Zpravidla holčičky chodí dříve na nočník, dříve mluví, ale pohybově jsou opatrnější. U chlapců je tomu naopak. Z některých nedostanete slovo hodně dlouho, později než dívky začnou chodit, ale jak jednou začnou, jakoby se zaměřili na zdokonalování hrubé motoriky (lezení, běhání, skákání, jízda na odstrkávadle) a na to ostatní, kam patří i ta řeč, na to jim nezbývá prostor. Rozdílné tempo vývoje je mezi 18.-24.měsícem naprosto normální.

Pokud je Vaše dítko tišší povahy, je důležité, aby bylo schopné se s Vámi domluvit.

Jedna maminka si u pediatra stěžovala, že její ratolest vůbec nemluví a ona si s tím neví rady. Když jste ji a jejího miláčka chvíli pozorovali, bylo to jasné. Jejich neverbální komunikace byla tak dokonalá, že dcerka neměla absolutně žádnou potřebu rozvíjet řeč. S maminkou se domluvila na všem, co potřebovala. Jejich gesta, posunky, matky doprovodné otázky – byl to neverbální koncert – „vlastně nebyl problém“. Mamince bylo pediatrem doporučeno, aby nebyla vůči dceři tak vnímavá, ale naopak začala předstírat, že jejím posunkům a gestům nerozumí, aby dceru donutila začít komunikovat verbálně.

Vraťme se ale k vývoji řeči. Pokud se Vaše dítko vyvíjí v oblasti hrubé motoriky a řeč či jemná motorika pokulhává, není se do věku 2 let, dle odborníků, čeho obávat. Mezi 2. a 3. rokem budete vidět, jak se řeč Vašeho batolete rozvine.

Jiná maminka projevila své zděšení nad jistou literaturou, kde bylo uvedeno, kolik slov by batole mělo v daném věku umět.

1.slovo s významem	kolem 8 měsíců
6 slov	12 měsíců
10-15 slov	15 měsíců
20-30 slov	18 měsíců
30-50 slov	21 měsíců
Cca 200-300 slov	24 měsíců
Cca 700-900 slov	36 měsíců

Nad těmito údaji by musely vstávat vlasy hrůzou na hlavě snad každému rodiči.

Upřímně, neznám dítě ve věku 15 měsíců, které by mělo osvojených až 15 slov tak, aby jejich význam i chápalo. Možná na Váš dotaz, jak dělá králíček, začne krčit nos a bude u toho funět, na dotaz jak dělá kočička – zamňouká,ale zvířátka nepojmenuje. Zde je však důležitý fakt, který většině rodičů není znám. Dětští psychologové zahrnují do osvojených slov i ta, kdy dítě nepojmenuje kravičku, když ji vidí na obrázku – stačí, že ví, že kravička dělá „bů“. I tato citoslovce jsou započítávána do oslovené slovní zásoby daného věkového období.

Jak příjemné bylo zjištění pro jednu maminku, která se obávala návštěvy-vyšetření dětského psychologa. Její holčička ještě ve 2 letech nechtěla moc mluvit. Čekala, že výsledek vyšetření její dcery bude fiaskem a budou následovat doporučení do logopedických poraden a další a další. K jejímu překvapení jí bylo psychologem sděleno, že má její dcera vlastně celkem širokou slovní zásobu. Na otázku, co vidí na obrázku, dcerka odpověděla – haf haf. Když ji předložila psycholožka obrázek kočičky – holčička zamňoukala. Jak psycholožka následně vysvětlila – i tato citoslovce se do osvojené slovní zásoby počítají :-). Takže nakonec z malé nemluvy byla téměř lidová vypravěčka 🙂

Ze zkušenosti maminek, ty rychlejší děti se začnou snažit verbálně komunikovat v 1,5roce. Většina maminek Vám však potvrdí, že jejich ratolest nezačala dřív než po dovršení 1 roku a 3/4 a některé i mnohem později.

Velice úsměvná byla situace, kdy se jeden tatínek snažil přesvědčit u piva své kamarády, že jeho syn v 21 měsících již počítá anglicky „do deseti“ (nejedná se o bilingvní rodinu) To ale musí být šikula! 🙂

Nedělejte si hlavu z toho, že Vaše dítko si osvojilo na svůj věk málo slov! (nebo že nepočítá anglicky do deseti :-). Důležité je, jestli se s Vámi domluví. Pokud reaguje na Vaše otázky pokýváním hlavy nebo ukázáním – pak komunikuje a zatím mu to takhle stačí. Ve věku 2 let by MĚL na dotaz, kde nechal autíčko, odpověď alespoň „TAÍ“ (tady – překlad red. 🙂 ) Ve věku 30-36 měsíců by měl začít používat krátké fráze, typu – „padydu sebou“ (panenku si vezmu s sebou). Není tedy důležité, že Váš miláček neřeční jako politik za řečnickým pultíkem, důležité je, aby vaše společná komunikace byla obousměrná. Např. Váš drobeček se vzbudí, postaví se v postýlce a začne na Vás halekat a ukazovat na lahev s pitím. Podáváte mu lahev a vznesete dotaz, zda si chce bumbání vzít do postýlky a nebo si ho vypije venku mimo postýlku. Děti do 2 let ukážou ručičkama zda v postýlce nebo venku. Děti po 2.roce Vám řeknou „taí“ nebo „ta“ (tam) a ukážou .

Pokud se už snaha o komunikaci Vašeho drobečka nastartovala a Vy máte v úmyslu ji podpořit, rada zní: „mluvte, mluvte, mluvte“. Ukazujte na vše kolem vás a chtějte, aby i Váš drahoušek pojmenovával věci kolem. Pokud máte doma spíš outdoorový typ a ne knihomola, nenuťte jej listovat obrázky v knížkách, ale vezměte jej ven. Při jízdě na kole se ptejte, co vidí kolem sebe, co jak dělá, proč to tak je, atd. Pokud nejste v komunikaci tak daleko, aby Vaše dítko samo komentovalo, komentujte veškeré vaše činnosti Vy a povzbuzujte Vašeho miláčka, aby po Vás alespoň opakoval (zatím).

A jaké zkušenosti se začátky verbální komunikace máte Vy sama s Vaší ratolestí? ?:-)

Každý večer čteme jednu a tu samou pohádku pořád dokola… Je to normální?

mimibabytodecz Čtení 29.11.2016 0 Comment

Buďte v klidu! Pokud Váš miláček vyžaduje jednu a tu samou pohádku každý večer, je to naprosto normální, i přesto, že Vy už ji znáte úplně zpaměti a po prvních několika slovech začínáte klimbat.

Pro děti batolecího věku je typické učení opakováním. K němu dochází pomocí neustálého opakování pořád dokola. Každá zažitá zkušenost vytváří spoje mezi neurony v mozku dítěte. Toto vytváření spojů umožňuje již výše zmíněný proces učení. Opakování dané zkušenosti znovu a znovu vytváří silnější spoje mezi neurony, což usnadňuje daný proces.

Pokud čtete jednu a tu samou pohádku každý večer, může to pro Vás samotné být velmi únavné někdy až otravné, ale věřte, že pro Vaše dítko je to velmi zajímavé a pro jeho rozvoj velmi důležité. Pomáháte mu totiž již odmalička pracovat na svých „paměťových stopách“ (viz výše zmíněné spoje mezi neurony). Ty se využívají ve školním věku při učení formou zapamatování. Čím lépe je jedinec schopen využívat svých paměťových stop, tím je pro něho učení jednodušší. A právě vyprávění jedné a té samé pohádky posiluje tvorbu paměťových stop, které podporují učení.

V první fázi bude Vaše dítko jen naslouchat. Později se připojí tím, že některá slova bude po Vás opakovat. Pak přejde na přeříkávání kratších úseků. To, že k procesu učení dochází úspěšně uvidíte až Vám do vyprávění bude zasahovat a předvídat následující děj (nebo alespoň jeho části) a nakonec bude vyprávět sám. Tímto procesem budujete i schopnost učení do budoucna. A co si budeme povídat, děti, které umějí vyprávět (převyprávět) příběhy mají výrazně lepší komunikativní a vyjadřovací schopnosti.

Malinké děti (cca 1 rok) ani tak neposlouchají příběh samotný, ale jde hlavně o intonaci Vašeho hlasu a zvuk vyslovovaných slov. Tito drobečkové si ze čtení, respektive Vašeho předčítání, užívají hlavně čas strávený s Vámi.

Pravidelnost čtení jedné a té samé pohádky může na děti tohoto vývojového období působit i uklidňujícím dojmem. Potřeba slyšet stejnou pohádku na dobrou noc se dá přirovnat k potřebě dodržování denní rutiny, kterou děti tohoto věku potřebují. Potřeba této pravidelnosti jim pomáhá orientovat se v tomto, pro ně, složitém světě.

Také vyžaduje Vaše ratolest stejnou pohádku každý večer? Jaký máte rekord v počtu dní, kdy jste četli jednu a tu samou pohádku? 🙂

Jak zaujmout 14-ti měsíční batole knihou?

mimibabytodecz Čtení 22.11.201622.11.2016 0 Comment

Vaše dítě může jevit zájem o knížky. Líbí se mu natolik, že je stahuje z poličky, okusuje je, staví je do komínků a nebo se mu líbí jimi listovat. A nebo si je může užívat tak, že bude s vámi klidně a šťastně sedět a prohlížet si obrázky.

V tomto věku jsou některé děti schopné klidně sedět a prolistovávat knížkou, zatímco jiné děti jsou neposedné. Nevzdávejte naději při pohledu na Vašeho neposedu, který nevydrží s knížkou v klidu ani minutu.

Buďte vytrvalí. Neustále se snažte předkládat Vašemu miláčkovi nějaké knížky a třeba si oblíbí sezení s Vámi a poslouchání Vámi vyprávěných příběhů. Pokud v tomto vytrváte, s největší pravděpodobností se čtení stane vaší společnou činností, kterou budete oba dva milovat.

Hlasité čtení napomáhá rozvíjet dětskou slovní zásobu a i když to nemusí být na první pohled patrné, děti si velice užívají poslouchání a vyprávění pohádek a příběhů. Pomáhá jim to zjišťovat, jak svět kolem nich funguje a dále to rozvíjí touhu po učení se novým věcem.

Leporela jsou výborným typem knihy pro nejmenší „čtenáře“. Tvrdé stránky jsou ideální pro malé, zatím ještě neohrabané ručičky. Snažte se vybrat knížku s velkými, jasnými obrázky a v průběhu čtení se ptejte Vašeho malého čtenáře na doplňující otázky, jako například:“ Kde je pejsek? Jak dělá pejsek?“ Starším dětem již můžete klást otázky k doplnění příběhu: „Co říkala maminka Karkulce? Co dala Karkulka do košíčku?“ Nebuďte překvapeni, pokud bude Váš malý čtenář jevit zájem jen o jeden příběh a bude trvat jen na něm. Je to naprosto normální vývoj, kdy děti neustálým opakováním jednoho a toho samého příběhu upevňují daný děj v paměti, tím si osvojují slovní zásobu daného příběhu a následně se snaží podílet se na jeho vyprávění. Mimochodem, toto je jeden z nejlepších způsobů, jak rozvíjet slovní zásobu a schopnost vyjadřovat se.

Pokud naopak Váš malý čtenář začíná ztrácet zájem o určitou knihu/příběh, vyberte něco jiného z Vašeho repertoáru. Můžete se pokusit nabídnout nějakou rýmovačku. I když to zní celkem nepravděpodobně, tak i ty nejmenší děti milují rýmy a čím je stoprocentně zaujmete, budete-li intonovat a prokládat své vyprávění zvířecími zvuky. Vůbec se nebojte využít svého vlastního ochotnického umu. Vaše ratolest to ocení!!!

Pokud Váš nezbeda nejeví o knížky zájem ani trošičku, dejte mu čas a zkuste to zase jindy. Ideálním časem je doba ospalosti, kdy je Váš neposeda již celkem vyklidněný a o trochu více ochoten naslouchat. Využijte tedy doby před uspáváním nebo přímo uspávací čas.

A samozřejmě, pokud se Váš drahoušek podílí na čtení, vyprávění příběhu nebo jen listování, nezapomeňte jej neustále chválit. Pochvala je pro děti ohromnou motivací pro jakoukoli činnost, tedy i čtení.

Jak vychovat „čtenáře“?

mimibabytodecz Čtení 18.11.201618.11.2016 0 Comment

Nikdy není příliš brzy na to, abyste ve svém dítku začali probouzet lásku ke knihám a ke čtení. Samozřejmě nám u batolat nejde o to, aby si zamilovala klasiku ještě před tím, než zasednou do školních lavic. Ale proč v nich nezažehnout lásku ke knihám co nejdříve? 🙂 Existuje několik možností – odpovídajících mentálnímu vývoji batolete, jak vzbudit zájem o knihy a příběhy. A co je úžasné, ne všechny tyto možnosti jsou jen o sezení nad konkrétní knihou nebo příběhem.

Kniha až na druhém místě

Není to ani tak o čtení knížky. V tomto věku jde hlavně o čas strávený „hrou“ s maminkou či tatínkem. Když Vám Vaše dítko sedí na klíně a vy mu čtete, nejde o radost ze čtení knihy, ale o pocit bezpečí a o Vaši pozornost, kterou plně věnujete Vašemu miláčkovi, když mu zrovna předčítáte O červené Karkulce.

Udělejte ze čtení rituál

Malé děti potřebují rutinu a pravidelnost svých denních aktivit. Navozují jim pocit klidu a bezpečí. I čtení knihy se může zařadit do aktivit vykonávaných s jistou pravidelností. Je to jeden z důvodů, proč děti tak milují pohádky na dobrou noc. Čtení knih nemusí však být pouze večerní záležitostí. Během dne se Vám naskytnou další příležitosti pro čtení. Někteří rodiče preferují pohádku pro dobré ranní vstávání či pohádku k snídani. Někteří rodiče svým spáčům vypráví pohádku při večerním koupání.

Výběr vhodné knížky

Batolata milují leporela, prostorová leporela nebo třeba knížky do vany – prostě jakýkoli typ knížky, který se jim dobře drží a se kterým se jim dobře manipuluje. Milují, když pohádky v těchto knížkách jsou doplněny jasnými, zářivými a reálnými obrázky a nesmí chybět rýmovačky. Není vyloučeno, že si Váš dvouletý miláček oblíbí příběhy svého staršího sourozence, ale mějte na paměti, že je dobré mít po ruce i jednodušší příběhy odpovídající jeho věku.

Opakování je nejen matka moudrosti, ale i nutnost batolecího věku

Potlačte zívání, které ve Vás vyvolává čtení Perníkové chaloupky či Šípkové Růženky po 56 opakováních v posledních dvou měsíců. Opakování je typickou nutností tohoto období. Důvod, proč děti vyžadují stále jednu a tu samou pohádku dokola je, že v tomto věku prahnou po učení se něčemu, vlastně čemukoli. A učí se právě neustálým opakováním. Brzy zjistíte, že některé pasáže již umí nazpaměť a jsou schopeny určité pasáže příběhu říkat za Vás. Jsou to známky připravenosti na samotné čtení.

Nechte se pohltit příběhem

Pokud čtete pohádku dětem, je potřeba zbavit se jakýchkoli zábran či studu. Vrčte jako vlk v Červené karkulce, mečte jako kůzlata v Neposlušných kůzlátkách a skřehotejte jako ježibaba v Perníkové chaloupce. Děti milují dramatičnost a určitě se budou snažit zapojit do vyprávění právě v podobě napodobování těchto zvuků. Tuto snahu ze strany Vašeho dítka maximálně podporujte, i přesto, že to časově vyprávění prodlouží. Váš drobeček si zamiluje tyto aktivity mnohem víc, pokud se bude na jejich vytváření přímo podílet, čímž podporujete jeho kreativitu.

Omezte sledování televize

Sledování televizních pořadů je velice pasivní. Proto se lékaři shodují, že děti mladší 2 let by neměly televizi sledovat vůbec a děti starší 2 let pouze hodinu až maximálně 2 hodiny denně. Nejlépe se děti učí nápodobou od druhých. Podpořte tedy rozvoj mozku, kreativitu a dovednosti racionálního uvažovaní pomocí čtení a jiných interaktivních neelektronických her.

Výběr správné knížky

Při výběru knížky berte v úvahu zájmy Vašeho dítěte. Pokud upřednostňuje sledování určitých pohádek a pohádkových postaviček v televizi, například má rád Boba a Bobka, kupte mu knížku s těmito hrdiny.

Zkuste zajít třeba do knihovny. V některých knihovnách jsou na programu veřejná čtení pohádek pro děti, kterých se můžete zúčastnit. Nebo jen projděte nabídku knížek, které jsou ve Vaší městské knihovně k dispozici a zjistíte, jaký druh knížek si Vaše batole oblíbí, aniž byste museli zbytečně utrácet peníze.

Audioknihy

Některé pohádky lze sehnat i na CD. Zkuste, zda si Vaše dítko oblíbí i tuto formu čtení. Usnadní Vám to třeba delší cestu autem, kdy pustíte do rádia oblíbené příběhy k poslechu. Vašeho miláčka to zabaví a ještě podporujete vývoj jeho představivosti a kreativního myšlení. Audioknihy lze samozřejmě využít i doma. Kdy si Váš maličký může listovat v oblíbené knize a CD nahrávka „supluje“ Vaši bezprostřední přítomnost, což můžete využít k provádění domácích prací. A nebo si můžete užívat poslech s Vaším dítkem a pěkně si u toho odpočinout 🙂

Jak na „neposedy“?

Některé aktivnější děti nepřinutíte vyslechnout ani „Polámal se mraveneček“ nad jednoduchým leporelem o 12 rýmech. Zkrátka a dobře, jejich potřeba po aktivnější činnosti jim dovolí vydržet v klidu maximálně 20 vteřin. Nevadí! Prolistujte ještě kratší leporelo s ještě kratším příběhem, pochvalte Vaše dítko, jak jste krásně přečetli celou knížku a nechte jej, ať si jde zase lumpačit. Další den zkuste něco malinko delšího a takhle se snažte prodlužovat čas strávený nad knížkami. Pokud Váš miláček odmítá delší pohádky, nenuťte jej. Zůstaňte u těch kratších. Zřejmě jeho čas na delší příběhy teprve přijde. Zkuste pokus o časové prodloužení zopakovat zase za 14 dní.

Ukažte svému dítku Vaši zálibu v knihách

Vaše dítě se Vás neustále snaží napodobovat. Pokud kolem sebe všude bude vidět knihy, uvidí Vás, jak si sedáte s knihou v ruce, kdykoli máte čas, zjistí, že knihy jsou součástí každodenního života. Pokud uvidí, že vy milujete knihy, bude je milovat také.

Můj maličký hází vším, co mu přijde pod ruku

mimibabytodecz Chování 16.11.2016 0 Comment

Házení věcmi kolem sebe je nová a pro batolata, ve věku 1,5-3 roky, příjemná činnosti. Je zapotřebí mít již dostatečně vyvinutou jemnou motoriku, aby dítko bylo schopné uvolnit ručičku, ve které daný předmět drží, pustit jej a vyslat určitým, někdy i dost neurčitým směrem. Naštěstí je zde zemská přitažlivost a všechny věci najdeme na zemi (pokud neskončí někde, třeba na sedačce, v nádobě plné vody, ….) Další velice důležitou nutností k této činnosti je dostatečně vyvinutá koordinace rukou a očí, aby k hození vybraným směrem mohlo vůbec dojít. Nedivte se tedy Vašemu miláčkovi, pokud zjistí, že všechny tyto potřebné schopnosti již získal a teď se je rozhodne neustálým tréninkem zdokonalovat. Také si hodně rychle uvědomuje fungující gravitaci. I když tedy k tomuto uvědomění dochází značně „infantilním“ způsobem. Ale vzhledem k tomu, že hovoříme o batoletech, mají na své chování nárok. A vy se připravte na to, že Vás trénování této dovednosti bude často přivádět k šílenství (až například Váš mrňous bude chtít zjistit, jestli i rajčata, meruňky nebo jogurt v mističce bude tak pěkně skákat po podlaze jako míč). Snažte se svou reakcí nepotlačit ve svém malém experimentátorovi jeho chuť poznávat fyzikální zákony.

JAK SE V TAKOVÝCH SITUACÍCH ZACHOVAT?

Pokud nezajde experimentátorství Vašeho mrňouse tak daleko, že by házel kameny do oken nebo ohrožoval zdraví lidí kolem sebe, snažte se jej za toto chování netrestat. Je naprosto zbytečné chtít mu v tom zabránit. Uvědomění si, že něco takhle krásně zázračně funguje je natolik lákavé, že se bude snažit ve svých experimentech pokračovat. Spíše se zaměřte na to, co všechno mu dovolíte, aby ke svým gravitačním experimentům používal a kde všude může tyto experimenty praktikovat.

Dopřejte svému capartovi házení a dejte mu pár věcí, kterými házet může. Pokud jej povzbudíte v této činnosti, bude ochotnější přistoupit na Vaši výchovnou hru s čím se házet může a s čím ne!!! Do vnitřních prostor jsou nejideálnější pěnové balony, které nemohou snad ani zapříčinit kalamitu. Úplně nejúžasnější pro Vašeho miláčka bude, když si budete házet s ním. Buďte parťákem pro batolecí míčové hry a tak nejlépe předáte výchovnou informaci, s čím si lze házet a s čím již ne. Pokud se prostředkem pro házení stane něco nevhodného, třeba panenka, dekorace z poličky, klidně Vašemu mrňousovi danou věc vezměte a řekněte mu, že toto není balónek, se kterým si můžeme házet. Místo panenky dejte prckovi do ruky míč a házejte si s ním.
Odrazujte od házení všeho možného nevhodného. Co dělat, když Vaše dítko hází nevhodnými předměty? Třeba kostkami po jiných dětech? Pokud to jde (což asi nebude případ kostek vržených na jiné děti, ale třeba případ neživé panenky) zkuste pár prvních případů ignorovat. Pokud Váš mrňousek zjistí, že si házením všeho možného, hlavně nevhodného, zajistí Vaši pozornost, s největší pravděpodobností to bude dělat víc a víc, abyste se mu věnovala.

Pokud bude častěji docházet k házení věcí po jiných dětech, je potřeba, abyste zasáhla vždy stejně. Malé děti se totiž učí opakováním. Takže, jakmile příště něco po někom hodí, řekněte? „Ne, to bolí!“ odtáhněte jej stranou, aby se Vám podařilo dostatečně zdůraznit slovo „NE“, kterým chcete celou situaci podtrhnout a zpřetrhnout danou situaci hraní, při kterém k nápadu házení kostek po ostatních dětech vznikla, aby se dítko mohlo vrátit do kolektivu a začít „nanovo“. Je důležité, aby Vaše výchovná chvilka trvala méně než 60 sekund (pravidlo je 60 sekund pro každý rok věku dítěte – aby bylo dítko schopné udržet koncentraci na Vaše výchovné argumenty).

Pokud si všimnete, že Váš mrňous hází věci po ostatních dětech, když se naštve, snažte se jej podpořit, aby vyjadřovalo vztek slovy (pokud již mluví). Je v pořádku, pokud dáte dítku najevo, že jste nespokojená s jeho chováním. Dejte mu to však najevo tónem hlasu. Odborníci radí, netrestat děti v takovém případě ani plácáním přes ručičky. Tón hlasu stačí.

Přivažte hračky k sedačce nebo kočárku. Pomocí provázku přivažte hračky, tak aby si s nimi Vaše dítko mohlo házet a vy s tím neměla takovou práci. Pro Vašeho miláčka to bude větší zábava, protože hračky se mu budou zpátky samy vracet 🙂
Společně uklízejte. Ne že byste měla chtít po svém capartovi, aby s Vámi uklidil vše, s čím házel. To by bylo v tomto věku asi uklízení na hodně dlouho, ale zapojte jej do uklízení alespoň části svého nepořádku.
Buďte svému dítku dobrým příkladem. Pokud se sama přistihnete, že před svým capartem házíte věci do koše, oblečení do šuplíky či do skříně, vězte, že v mnoha případech nás děti napodobují. Takže pokud nechcete, aby se něčím u Vás doma neházelo, vyvarujte se odhazováním určitých věcí a Vy sama (pohození polštáře na postel, atd..).
Při krmení se snažte mít situaci pod kontrolou. Batolecí období je období samo-krmících pokusů, takže nepořádek vzniká i bez pokusů házení jídla po zemi.

← Previous