Mluvení

Batolata milují mluvení, všeobecně. Je to velice příjemná změna, která nastala v jejich doposud tichém životě (krom okamžiků pláče).

Je to zábava pro ně samotné, ale i pro Vás, když si vybavíte to jejich rychlé žvatlání, nesdělující naprosto žádný obsah s úžasně důležitým výrazem ve tváři. Každopádně i toto „pouhé“ žvatlání přispívá k rozvoji komunikačních dovedností.

PŘEVYPRÁVĚJTE SI DEN

Podívejme se na několik možností, jak přimět Vaše batole více mluvit.

Večer před spaním, při usínání si společně zopakujte Váš den. Pokud Vaše batole ještě nemluví, vyprávějte jen Vy. I to je důležité. Váš mrňous Vám rozumí. To, že mluvíte jen Vy, i to je pro Vašeho miláčka velkou komunikační motivací. Vyprávějte mu, kde jste byli, co jste tam dělali, co jste viděli. Uvidíte, že zmíníte-li se o něčem, co se Vašemu miláčkovi líbilo, zareaguje. Třeba úsměvem, třeba zatleská nebo Vám skočí do řeči a tou svou roztomilou hatmatilkou Vám k tomu sám něco řekne.

Pokud Vaše batole již mluví, dávejte mu doplňující otázky, kterými se dostanete k detailům Vašeho dne. Doplňující otázky můžete klást již dětem, které mluví pouze v krátkých větách, někdy jen třeba dvou-slovních. Vůbec nevadí. Otázky dávejte a vtáhněte jej do Vašeho vyprávění. V každém případě se snažte, aby Vám dítko neodpovídalo pouze jednoslovně „ano-ne“. Pokládejte otázky tak, aby odpovědi musely být, v rámci vývojových možností Vašeho dítka“ co nejobsáhlejší.

Pokud už Vaše dítko navštěvuje mateřskou školku, projděte si s ním takto jeho den ve školce. U starších dětí se zaměřte, aby jejich vyprávění bylo co možná nejdetailnější a získávalo postupem času na plynulosti. Uvidíte, jak budete ráda, že jste takto trávila se svým mrňousem pár chvil před spaním, až Vám bude domů nosit hezké známky z „přednesu“ a bude vynikat svou schopností vyprávění příběhů. Nicméně, vedle této radosti se také dozvíte, jak to vlastně ve školce probíhalo?

VEČERNÍ POHÁDKY

Čtete večer pořád jednu a tu samou pohádku? Už Vám z toho jde hlava kolem a nejste schopná přimět Vašeho malého posluchače ke změně příběhu? VÝBORNĚ!!! Pro rozvoj Vašeho miláčka děláte to nejlepší, co můžete. To, že děláte to nejlepší, se dozvíte v momentě, kdy budete vyprávět a Váš malý posluchač převezme Vaši roli a ve vyprávění bude pokračovat sám. Nebude to hned tak z ničeho nic, samozřejmě. Nejdříve Vám do Vašeho vyprávění bude skákat a jedním či dvěma slovy Vaše vyprávění doplňovat. Případně se bude dotazovat jemu typickým „A proč, maminko?“ Postupně však roli vypravěče převezme. K tomu je však potřeba, aby znal danou pohádku „jako své boty“!!! Pokud tedy bude vyžadovat jednu a tu samou pohádku pořád a pořád dokola, nepřemlouvejte ho a vyhovte 🙂

Pokud se Váš drahoušek k vyprávění nebude mít sám, povzbuďte ho. Udělejte menší pauzu, s tím, že jste zapomněla, jak je to dál, jestli si náhodou nevzpomíná?

Pro malé posluchače mezi vyhovující knížky patří ty, kde je vedle textu hodně obrázků. Vaše čtení doprovázejte popisováním obrázků a opět dotazováním se, co je na obrázku, co tam ta Karkulka dělá, co má na sobě, co má v košíčku. Zda je bábovka sladká nebo slaná, vanilková nebo čokoládová? Ptejte se i přesto, že bábovka na obrázku není vidět 🙂 Jen dejte pozor, aby Vaše vyprávění  nenabralo na obrátkách a netrvalo třeba hodinu a půl, protože Karkulka ještě před tím, než odešla k babičce musela vyčistit botičky a uklidit hračky do krabice. Pokud by délka takovéto pohádky Vašemu (již většímu) mrňousovi nevadila, pak není co namítat, protože si opakujete při Červené Karkulce i potřebné denní povinnosti 🙂

Ti začínající posluchači ocení knížky v podobě leporela, která mají tvrdé stránky a mohou je sami otáčet. Ti nejmenší posluchači chtějí někdy jen otáčet listy v knížce, takže na souvislejší pohádku není dostatečný prostor. Ale zkuste to. Nám se třeba povedlo naučit se napodobování plakání (včetně vizuálního doprovodu ručiček žmoulajících oči), když jsme zkoušeli pohádku o Sněhurce a trpaslících, kteří plakali, když Sněhurka snědla špatné jablíčko. A pak jsme se zase zpátky vrátili k „nezničitelnému“ leporelu. Na papírovou knížku je u nás zatím brzy (1 rok a 3/4). Ale určitě se dá sehnat i Sněhurka ve formě leporela.

BREBTÁNÍ DO TELEFONU

Většina dětí si zamiluje telefonování ještě dlouho předtím, než vůbec začnou mluvit. Je to někdy hodně legrační, sledovat je a pozorovat převzatá gesta, která Váš miláček od Vás odkoukal. Využijte toto jejich nadšení z telefonování, aby Vaše dítko žvatlalo co možná nejvíce. Postupem času začne jeho brebtání získávat na srozumitelnosti. Pokud nemáte neomezený tarif, moc Vašemu miláčkovi neukazujte opravdové telefonování. Čím déle se spokojí se žvatláním do hluchého telefonu, tím více ušetříte 🙂 Pokud neomezeným tarifem disponujete, nejlepšími parťáky pro tyto žvatlací hovory jsou prarodiče. Ti jsou rádi, že slyší svého drahouška třeba jen vydávat zvuky a mají trpělivost s kladením jednoduchých otázek a spokojí se s Vaším doprovodným komentářem, že na jejich prosbu :“řekni mi ahoj“ jejich miláček telefonu mává a posílá pusinky, ale mluvit se mu zrovna nechce.

VIDEO ZÁZNAM

Nahrajte proslov Vašeho mrňouse jako video záznam. Děti milují prohlížení si fotek, na kterých jsou ony samy, případně jim známé tváře ostatních členů rodiny. A co milují ještě víc, když se mohou vidět ze záznamu v pohybu. Jestli máte doma nemluvu, zkuste jej nalákat na natočení videa, kde Vám něco povypráví a pak mu záznam přehrajete. Nečekejte souvislý proslov :-), klaďte otázky a pomáhejte s odpovědí. Uvidíte, jestli se mluvící pokusy zlepší.

ZKUSTE HRU „CO TO JE?“

Ptejte se na vše, co se dá identifikovat. Rodičům z toho jde skoro vždy hlava kolem a otázku „co je to“ v jistém období přímo nesnáší, ale pokud by to mělo Vašemu nemluvovi pomoci, tak se obětujte. Až hra „Co je to“ bude dokonalá, změňte ji na hru „K čemu to je, jak to funguje„. Otázku „proč“ dávejte Vašemu brebentílovi Vy a podněcujte jej, aby Vám odpovídal (dle vývojových možností) co nejobšírněji.

Hurá do toho!!!

Jaké jsou Vaše vlastní zkušenosti se snahou přinutit Vašeho nemluvku ke konverzaci? Jaké byly Vaše začátky mluvení?  

Od této chvíle můžete očekávat, že nárůst slovní zásoby Vašeho miláčka začne nabírat na obrátkách. Mezi první slova patří zpravidla podstatná jména (máma, táta, baba, auto, mimi). V následujících měsících začnou přicházet velice krátké větičky typu: já taky, táta tady, mimi ham, atd.

Každý rub má i svůj líc. Ve věku roku a půl mezi dětmi najdete mraky mluvků, ale potkáte i takové, které si toto umění nechávají zatím pro sebe. Je dosud příliš brzy na to, aby rodiče dělali závěry a lomili rukama nad svými „nemluvňaty“ (do slova a do písmene) a strachovali se opožděným vývojem. Pokud Vaše dítko neříká ani těch základních 15 slov, které by dle správného mentálního vývoje mělo, nestrachujte se. Důležité je, že se spolu domluvíte. Některé děti vůbec nemluví, ale je úžasné, jaké techniky a praktiky používají, aby se s Vámi nebo svými sourozenci domluvily.

Jsou i mluvkové, které tu svoji pusinu nezavřou, ale není jim slovo rozumět. Když je posloucháte, jejich proslov naznačuje hlubší myšlenku, jen nikdo neví jakou, kromě jich samotných. Ale přijde čas a oni Vám ji osobně vysvětlí. Možná Vás pak bude z toho všeho mluvení bolet hlava 🙂

Je nádherné pozorovat, s jakou dokonalostí se našim drobečkům daří imitovat své rodiče. Také jste se v jejich žvatlání  (hlavně když si přiloží k oušku telefon) několikrát viděli? Škoda, že jejich imitátorský um postupnou socializací a narůstajícími zábranami vezme za své, jinak by se touto profesí mohly v budoucnu dobře živit, že?

18-ti měsíční batolata mají sice pár slov, která jsou schopná vyslovit, jejich proslov je hlavně o žvatlání. A určitě máte ohromnou radost, když uprostřed tohoto žvatlavého proslovu zaslechnete něco, co Vám dává smysl.

Pokud Vaše dítko v tomto věku nemá ve své slovní zásobě ani 2 jednoduchá slovíčka a pro Vás se to stává noční můrou, předejděte svému trápení a poraďte se s pediatrem. Může se jednat třeba o problém sluchu.

Zahnat své pochyby můžete i tak, že se pokusíte dát svému miláčkovi jednoduché instrukce a uvidíte. Mnoho dětí v tomto věku sice nemluví, ale velice bravůrně se s Vámi domluví. Je úžasné, jak jsou některé maminky se svými dětmi natolik sehrané, že ani verbální komunikaci nepotřebují. Na jednu stranu je to úžasné, na druhou stranu to dítko nenutí řeč rozvíjet a pak ve vývoji dochází k nepatrným časovým posunům. Důležité však je, že Vám Váš mrňousek rozumí a domluvíte se. Pak nemůže být řeč o jakékoli vzniklé patologii ve vývoji řeči a Vy můžete být naprosto v klidu.

Pokud už se Váš miláček snaží vyslovovat, NEOPRAVUJTE JEJ!  Vy to slovo zopakujte správně ale nechtějte po Vašem mrňouskovi, aby svou špatnou výslovnost opravil. Otrávíte ho. Když bude chtít bajón, podejte mu jej a řekněte mu, že tady má balón a nechte, ať si hraje se svým „bajónem“. Až to vysloví po 125-té, pak se trefí a vysloví to správně. I „bajón“ chce svůj čas. Tak ho pochvalte za pokus a čas mu dopřejte 🙂 Případným opravováním výslovnosti a dožadováním se správného vyslovení by se Vám mohlo povést začít snižovat sebevědomí Vaší ratolesti, brát mu odvahu k dalším pokusům a tím ho naprosto demotivovat!

Takže od nynějška tleskejte každému pokusu, i tomu méně povedenému!!!

Ve věku 15 měsíců můžete očekávat, že Vaše dítko začne vyslovovat základní slovíčka jako je „máma, táta, baba, papa“ a velice oblíbené slovo všech batolat „ne„. Je i mnoho dětí, které si svá moudra nechají na později. Z 99% již ale všechny děti (i ty nemluvící) jsou schopny chovat se dle Vašich instrukcí. Takže na požádání Vám přinesou botičky, plyšáka dají do krabice na hračky, hrníček nebo lahev položí na stůl.

Mrňousovo žvatlání Vám může přijít neuvěřitelně komické, ale čím dál tím častěji v něm zaslechnete slova z jeho vlastního slovníkového repertoáru. Postupem času budou slova přibývat a výslovnost se bude zdokonalovat. V této době můžete mrňouska podpořit v jeho žvatlání tím, že bude-li k Vám promlouvat (a jeho výraz v obličeji Vám naznačí, že jeho řeč má myšlenkovou hloubku – to má pokaždé), snažte se udržovat oční kontakt a dožadujte se, aby Vám vyprávěl dál.

Pokud Váš miláček patří mezi „nemluvy“ o to častěji si s ním sedněte nad knížku a vyprávějte mu, co vidíte na obrázku, jaké zvuky věci na obrázku vydávají a opakujte to neustále dokola. Klidně i čtěte krátké příběhy, ale bude nutné čtení doprovázet ukazováním po obrázcích, aby se Váš drahoušek nezačal nudit a neutekl Vám.

Čtěte, čtěte, čtěte a uvidíte, že se i Váš nemluvka rozmluví! 🙂

Každé dítě je jiné a každé dítě se i jinak vyvíjí. Zpravidla holčičky chodí dříve na nočník, dříve mluví, ale pohybově jsou opatrnější. U chlapců je tomu naopak. Z některých nedostanete slovo hodně dlouho, později než dívky začnou chodit, ale jak jednou začnou, jakoby se zaměřili na zdokonalování hrubé motoriky (lezení, běhání, skákání, jízda na odstrkávadle) a na to ostatní, kam patří i ta řeč, na to jim nezbývá prostor. Rozdílné tempo vývoje je mezi 18.-24.měsícem naprosto normální.

Pokud je Vaše dítko tišší povahy, je důležité, aby bylo schopné se s Vámi domluvit.

Jedna maminka si u pediatra stěžovala, že její ratolest vůbec nemluví a ona si s tím neví rady. Když jste ji a jejího miláčka chvíli pozorovali, bylo to jasné. Jejich neverbální komunikace byla tak dokonalá, že dcerka neměla absolutně žádnou potřebu rozvíjet řeč. S maminkou se domluvila na všem, co potřebovala. Jejich gesta, posunky, matky doprovodné otázky – byl to neverbální koncert – „vlastně nebyl problém“. Mamince bylo pediatrem doporučeno, aby nebyla vůči dceři tak vnímavá, ale naopak začala předstírat, že jejím posunkům a gestům nerozumí, aby dceru donutila začít komunikovat verbálně.

Vraťme se ale k vývoji řeči. Pokud se Vaše dítko vyvíjí v oblasti hrubé motoriky a řeč či jemná motorika pokulhává, není se do věku 2 let, dle odborníků, čeho obávat. Mezi 2. a 3. rokem budete vidět, jak se řeč Vašeho batolete rozvine.

Jiná maminka projevila své zděšení nad jistou literaturou, kde bylo uvedeno, kolik slov by batole mělo v daném věku umět.

Nad těmito údaji by musely vstávat vlasy hrůzou na hlavě snad každému rodiči.

Upřímně, neznám dítě ve věku 15 měsíců, které by mělo osvojených až 15 slov tak, aby jejich  význam i chápalo. Možná na Váš dotaz, jak dělá králíček, začne krčit nos a bude u toho funět, na dotaz jak dělá kočička – zamňouká,ale zvířátka nepojmenuje. Zde je však důležitý fakt, který většině rodičů není znám. Dětští psychologové zahrnují do osvojených slov i ta, kdy dítě nepojmenuje kravičku, když ji vidí na obrázku – stačí, že ví, že kravička dělá „bů“. I tato citoslovce jsou započítávána do oslovené slovní zásoby daného věkového období.

Jak příjemné bylo zjištění pro jednu maminku, která se obávala návštěvy-vyšetření dětského psychologa. Její holčička ještě ve 2 letech nechtěla moc mluvit. Čekala, že výsledek vyšetření její dcery bude fiaskem a budou následovat doporučení do logopedických poraden a další a další. K jejímu překvapení jí bylo psychologem sděleno, že má její dcera vlastně celkem širokou slovní zásobu. Na otázku, co vidí na obrázku, dcerka odpověděla – haf haf. Když ji předložila psycholožka obrázek kočičky – holčička zamňoukala. Jak psycholožka následně vysvětlila – i tato citoslovce se do osvojené slovní zásoby počítají :-). Takže nakonec z malé nemluvy byla téměř lidová vypravěčka 🙂

Ze zkušenosti maminek, ty rychlejší děti se začnou snažit verbálně komunikovat v  1,5roce. Většina maminek Vám však potvrdí, že jejich ratolest nezačala dřív než po dovršení 1 roku a 3/4 a některé i mnohem později.

Velice úsměvná byla situace, kdy se jeden tatínek snažil přesvědčit u piva své kamarády, že jeho syn v 21 měsících již počítá anglicky „do deseti“ (nejedná se o bilingvní rodinu) To ale musí být šikula! 🙂

Nedělejte si hlavu z toho, že Vaše dítko si osvojilo na svůj věk málo slov! (nebo že nepočítá anglicky do deseti :-). Důležité je, jestli se s Vámi domluví. Pokud reaguje na Vaše otázky pokýváním hlavy nebo ukázáním – pak komunikuje a zatím mu to takhle stačí. Ve věku 2 let by MĚL na dotaz, kde nechal autíčko, odpověď alespoň „TAÍ“ (tady – překlad red. 🙂 ) Ve věku 30-36 měsíců by měl začít používat krátké fráze, typu – „padydu sebou“ (panenku si vezmu s sebou). Není tedy důležité, že Váš miláček neřeční jako politik za řečnickým pultíkem, důležité je, aby vaše společná komunikace byla obousměrná. Např. Váš drobeček se vzbudí, postaví se v postýlce a začne na Vás halekat a ukazovat na lahev s pitím. Podáváte mu lahev a vznesete dotaz, zda si chce bumbání vzít do postýlky a nebo si ho vypije venku mimo postýlku. Děti do 2 let ukážou ručičkama zda v postýlce nebo venku. Děti po 2.roce Vám řeknou „taí“ nebo „ta“ (tam) a ukážou .

Pokud se už snaha o komunikaci Vašeho drobečka nastartovala a Vy máte v úmyslu ji podpořit, rada zní: „mluvte, mluvte, mluvte“. Ukazujte na vše kolem vás a chtějte, aby i Váš drahoušek pojmenovával věci kolem. Pokud máte doma spíš outdoorový typ a ne knihomola, nenuťte jej listovat obrázky v knížkách, ale vezměte jej ven. Při jízdě na kole se ptejte, co vidí kolem sebe, co jak dělá, proč to tak je, atd. Pokud nejste v komunikaci tak daleko, aby Vaše dítko samo komentovalo, komentujte veškeré vaše činnosti Vy  a  povzbuzujte Vašeho miláčka, aby po Vás alespoň opakoval (zatím).

A jaké zkušenosti se začátky verbální komunikace máte Vy sama s Vaší ratolestí? ?:-)