Jestliže Vaše miminko dovršilo 12.měsíce věku, je velká pravděpodobnost, že se objeví situace, kdy začne plakat, budete-li se chystat k odchodu. Období mezi 12.-18. měsícem věku dětí je označován psychology jako hlavní období pro tzv. separační úzkost. Znamená to, že jakmile zmizíte Vašemu batoleti z dohledu, přijdou slzy a Vaše dítko se s největší pravděpodobností dá do pláče. Někdy je pro rodiče těžké necítit jakýsi pocit viny, ale věřte, že z dlouhodobého hlediska pracujete na posilování nezávislosti Vašeho dítka.
Pokud právě Vaše dítko prochází obdobím, kdy u něho nastává hysterický záchvat, i když se vzdálíte třeba jen na toaletu, nezoufejte nad jeho psychikou. Pouze totiž nastalo období separační úzkosti, která je naprosto normálním jevem u batolat tohoto věku. Dokonce se může stát, že se tento jev dostaví v tomto období i vícekrát. Co je uklidňující? Není to permanentní stav!!! Stačí jen vydržet, přečkat a ono to odezní samo.
Proč k separační úzkosti vůbec dochází?
Ve věku 6 měsíců si miminko začne uvědomovat, že netvoří společně s Vámi jednotnou entitu, což je pro něho prezentováno skutečností, že se může stát, že jej opustíte. Je také už schopno tzv. mentální reprezentace. V odborné kognitivní psychologii to znamená, že miminko je schopno používat symbolů k reprezentování vnějšího světa. Laicky řečeno – miminko je schopno představovat si ve své vyvíjející se mysli předměty, které právě nevidí. Toho nebylo do tohoto věku schopné. Do této chvíle, co Vaše miminko zrovna nevidělo, jakoby pro něho neexistovalo. Možná jste si všimli, že v tomto období má Vaše dítko ohromnou radost, když si sním hrajete na „schovku“
. Zakryjete si obličej a v zápětí jej odkryjete a vybafnete. Nebo se schováte za kuchyňskou linku a najednou se objevíte.
Jak Vaše batole roste, vyvíjí se u něho silně pocit nezávislosti, avšak Vaše neustálá podpora je pro něho velmi důležitá. Nedostatek této podpory může vést k tomu, že se u něho vyvine strach z opuštění, kdykoli mu nebudete na očích.
Není vůbec jasné, proč některé děti projdou touto fází a vůbec si nepovšimnete jakýchkoli projevů separační úzkosti a některé děti se zdají být jako šílené pokaždé, když se rodič vzdálí. Ať už Vaše dítko prožívá separační úzkost téměř bez příznaků, nebo s hysterickou intenzitou,VYDRŽTE! Dobrá zpráva je, že z ní určitě vyroste. Odborníci se shodují, že tento stav může zmizet v období mezi 18. měsícem a 2,5 lety věku dítěte. Ve věku 3 let byste neměli pozorovat již vůbec žádné známky těchto stavů!
Je zde několik rad a tipů, jak toto období přežít v psychickém zdraví a pokusit se jeho projevy alespoň trochu zmírnit.
Odcházejte tak, aby si to Váš malý miláček uvědomoval
Plno rodičů se snaží vyplížit z místnosti, bytu či domu, aby si toho Vaše dítko pokud možno vůbec nevšimlo. Máte snad také strach z hysterie, která by mohla přijít, pokud Vás uvidí odcházet? Dělejte pravý opak!!! Pokud předchozí postup odpovídá tomu Vašemu, ušetříte si možná pocit provinění, že drobečka opouštíte a necháváte jej napospas babičce/dědovi (….), abyste si mohli s partnerem/partnerkou dopřát příjemný večer ve dvou (po několika měsících). Ale ve své podstatě Vašemu miláčkovi situaci neulehčujete. Naopak mu jeho stav separační úzkosti ještě prohlubujete. Pokud si Vaše dítě uvědomuje (a v tomto věku už si uvědomuje), že Vás může kdykoli ztratit ze svého dohledu, bude se tomuto momentu snažit předejít a tím na Vás bude ještě více viset pohledem. A nejen pohledem. Jeho závislost na Vás se prohlubuje.
Ačkoli to zní dosti úsměvně, doporučuje se o svém odchodu s batoletem mluvit dopředu. Nemáme prý podceňovat naše malé ratolesti v tom, že by nám nerozuměli. I přes jisté komunikační nedostatky tohoto věku, kdy dítko není schopno s námi dostatečně komunikovat, je schopné rozumět tomu, co mu sdělujeme. Můžeme tedy zkusit informovat našeho miláčka o našem odchodu, vzápětí o příchodu a pokud to není tajné 🙂 můžeme mu také sdělit detaily naší cesty – snad bude poté více chápavější, že?
Samozřejmě při svém vyprávění buďte jen a jen pozitivní. Žádné řeči o tom, jestli se mu bude stýskat! Pozor na to! Vaše dítko má šestý smysl a vnímá!
I Vy samotní nemusíte být úplně nadšení z toho, že svého drobečka přenecháváte jiné osobě a odcházíte. Dokonce i Vy můžete pociťovat jakousi separační úzkost. Nenechte však na sobě nic znát. Čím je dítě menší, tím má větší schopnost rozpoznat naše psychické rozpoložení a chovat se podle něj.
Vyvarujte se i jakýmkoli dramatickým projevům loučení. Nepřikládejte rozloučení zvláštní důležitost. Naopak. Dělejte jakoby nic.
Neznám rodiče, kterému by nevadilo sledovat, jak jeho dítko prožívá zbytečné pocity smutku. Umět se ale vypořádat s odloučením je jedna ze stresových situací, se kterými se Váš potomek bude muset naučit vypořádat. Čím dříve, tím lépe. Představte si někdy ty hysterické scény některých dětiček při příchodu do školky.
Někdy nedělat nic, a kor v případě, že máte pocit, že jste již zkusili všechno, je asi ta nejlepší varianta řešení.
Jak říká Freidheima:“ Nejlepším přístupem je, když se dítě naučí s problémem vypořádat. Mělo by vědět, že v životě přichází okamžiky, kdy bude nešťastné.“ Pokud je závislost Vašeho dítka již déle nesnesitelná, že si například nemůžete ani odskočit na toaletu, aniž by nedošlo k hysterické scéně, budete muset jej nechat chvíli brečet. Samozřejmě pouze v případě, že víte, že je dítě v bezpečí a nic mu nehrozí. Není však možné plnit veškeré jeho požadavky. A zde budete muset přestat brát ohledy na hysterické požadavky vašeho dítka. Klidným hlasem jej ujistěte, že je vše v pořádku a jděte si dělat, co je třeba. A hlavně, nepřipouštějte si pocit provinění! Vašemu dítku nic nechybí a tímto jej pomalu učíte jisté nezávislosti, i přesto, že cenou za tuto lekci je trocha neškodícího pláče.