Ačkoli Vám to může připadat naprosto nevhodné a nepřípustné, agresivní chování je úplně normální projev batolecího věku. Snaha získat a ukázat světu svou nezávislost, nedostatečná schopnost verbálního projevu a nedostatečně vyvinutá schopnost sebe-kontroly, to vše vede k tomu, že se některá batolata prosazují pomocí agresivního chování. Takže určitá míra kousání a snaha uhodit, je v pořádku. Samozřejmě byste toto chování neměli tolerovat a případně přehlížet. Pokud jej začne Vaše dítko vůči druhým dětem, nebo třeba i dospělým aplikovat, je třeba, abyste zasáhli a dali jasně najevo, že toto je naprosto nevhodné chování, takto se nechováme a případně ukázali jiné alternativy, jak se s problémem, který toto chování vyvolal, vypořádat.
- Neptejte se batolete, jak by se mu líbilo, kdyby se někdo k němu choval takhle….
Pokud si třeba všimnete, že Vaše dítko ubližuje druhým nebo se o to jen snaží, vezměte si jej stranou, v klidu se s ním posaďte a sledujte ostatní děti, jak si pěkně v klidu hrají. Určitě se nezkoušejte svého drahouška ptát, jak by se cítil, kdyby se k němu někdo choval tak, jako se choval on k ostatním dětem!!! Děti tohoto věku nemají dostatečně vyvinuté kognitivní myšlení a nejsou schopny si představit samy sebe v pozici někoho jiného a nebo změnit své chování na základě Vámi předložených jasných argumentů, proč se daným způsobem nechovat. Bude trvat ještě dlouho, než si Vaše dítko bude schopné tyto souvislosti uvědomovat. Co si jsou děti však schopné uvědomit a co chápou dobře je výsledek jejich chování. Takže prozatím vynechte to, co je mezi 🙂
2. Zůstaňte v klidu
Křičení, plácání a vysvětlování své ratolesti, že je zlobivá a ošklivá nepřinese v žádném případě kýžený výsledek v podobě nápravy chování. Jediné, čeho docílíte je, že Váš miláček bude ještě více podrážděný a bude chtít zkoušet dál, kam až může zajít. Prvním krokem tedy, jak svého mrňouse mít pod kontrolou je, mít pod kontrolou vlastní emoce.
3. Stanovte jasné hranice
Na agresivní chování je nutné reagovat okamžitě. Nečekejte až Váš miláček někoho uhodí potřetí nebo popáté. Měl by vědět okamžitě, že udělal něco špatného. Jakmile se něco takového přihodí, okamžitě jej vezměte na minutku stranou, aby se zase uklidnil. Dětem za chvilku dojde, že jste je vytrhli z hracího dění, proto že se stalo něco, co se stát nemělo. Tuto souslednost, špatného chování a přerušení hry, jsou schopny si uvědomit.
4. Chovejte se vždy stejně
V takovýchto případech hodně záleží na Vaší disciplíně. Je potřeba, abyste na všechny případy agresivního chování Vaše dítka reagovali okamžitě a hlavně stejným způsobem, aby bylo dítko schopné pochopit souslednost (viz předchozí odstavec) a zafixovat si, co je špatné a co je dobré. A poté se naučí předvídat, co bude asi následovat, bude-li se chovat špatně. Zachovejte svůj postup, i když se Vaše dítko bude projevovat agresivně na veřejnosti, v hracích koutcích, atd. Nenechte se odradit pocitem zahanbení z chování svého dítka. Mnoho rodičů si prochází těmito výchovnými momenty, takže Vás pochopí. Vaše důslednost je zde velice důležitá. Ušili byste si na sebe jen bič. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby se Vaše dítko doma chovalo spořádaně a v momentě, když byste byli na veřejnosti, by si s Vámi dělalo, co by chtělo, protože by vědělo, že zde jej nebudete usměrňovat?
5. Poukažte na alternativní možnosti, jak si vybít vztek
Jakmile své dítko stáhnete z hracího prostoru, kde se snažilo vybít si emoce na svých kamarádech jakýmkoliv agresivním způsobem, posečkejte až se zcela uklidní a v rychlosti mu shrňte, co se vlastně stalo. Ale buďte opravdu struční!!! Zdůrazněte, že je naprosto normální dostat vztek, ale normální už není, kousat a bít své kamarády, nebo do nich kopat, či házet po nich co přijde pod ruku. Zkuste Vašemu vzteklounkovi poradit, aby se pokusil ze vzteku vybít jiným (z našeho pohledu) efektivnějším způsobem – až se z toho zkusí vymluvit (samozřejmě za předpokladu, že Vaše batole již ovládá řeč). Ať si klidně kamarádovi sdělí své pocity, jak ho štve! „Ať už to nedělá“, atd. Ať si třeba přijde i k dospělému pro pomoc.
Mějte na paměti, abyste se ujistili, že je Vašemu malému „agresorovi“ líto, co udělal. Snažte se jej přinutit k omluvě. I když může být omluva zpočátku dosti neupřímná, ale i tak se mu tato situace vryje do paměti. A do budoucna si ponese Vaše dítko schopnost umět se omluvit za něco, což také není k zahození. Vezměte si, jak mnozí z nás máme s právě s tímto velkou nesnáz. Mnoho krizí by bylo zažehnáno, kdybychom tuto dovednost ovládali. Tak proč ji nenaučit naše nejmenší?
6. Odměňujte svého vzteklounka za dobré chování
Chvalte, chvalte, chv
alte. I když Vám nepřijde, že by Váš mrňousek udělal něco extra světoborného, všímejte si třeba i jen toho, kdy se chová naprosto normálně, v pořádku a pochvalte jej za to. Nechá-li druhé dítko sklouznout se na klouzačce , půjčí-li „kamarádovi“ hračku. Pochvala je velice důležitá. Je dokonce vědecky dokázáno, že děti, které jsou více chválené, mají v adolescenci vyšší IQ. Takže nešetřete chválou (rozumnou) 🙂
7. Omezte sledování televize
Dokonce i kreslené pohádky pro nejmenší dnes obsahují situace, ve kterých na sebe hrdinové křičí, vyhrožují si, bijí se, strkají do sebe, atd. To vše Váš mrňousek sleduje a poté se to může snažit i napodobovat. Pokud tedy již necháte svého miláčka sledovat TV, sledujte ji s ním a snažte se „nevhodné“ situace komentovat s následnou variantou, jak by to mělo vypadat správně. Samozřejmě nemůžeme zde opomenout všeobecné doporučení, že děti mladší 2 let by televizi neměly sledovat vůbec! ?
8. Poskytněte svému drijáčníkovi dostatek prostoru pro vybití energie.
Někdy stačí, aby mělo dítko, kde vybít přebytečnou energii a je po problému. Zkuste jej vypustit odpoledne na zahradu a uvidíte, jaký to bude mít efekt.
9. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc
Dětská agresivita může někdy dojít velice daleko, někdy až za hranice tolerance a rodiče nejsou schopny si s tímto jevem poradit. Trvá-li agresivita delší dobu (týdny) a dítko je agresivní nejen vůči dětem, ale i dospělým, doporučuje se v takových případech promluvit o problému s pediatrem. Ten může doporučit konzultaci s dětským psychologem. Pak už je snazší určit zdroje agresivního chování a svému dítěti pomoci. Mějte na paměti, že Vaše dítko je stále batole a lze tedy s ním pracovat a upravovat jeho chování a případně usměrňovat jeho sklony k agresivitě. Pokud s ním budete pracovat, můžete jeho agresivní sklony značně eliminovat. Je to na Vás! 🙂