Stejně jako to funguje u dospělých, také děti hůře spolupracují, pokud cítí, že na ně nějakým způsobem neustále naléháme a něco jim připomínáme. Lepší spolupráce je, pokud dítěti nebo i dospělému dáme dostatek prostoru a projevíme jim důvěru, že to mají ve své režii. Namísto neustáléh
o připomínání se pokuste sledovat signály, kterými Vám Váš drobeček dává nevědomky najevo, že potřebuje na nočník – kolébání se, grimasy, chytání se třeba za kolena, za kalhoty a dotazujte se na vykonání potřeby pouze při těchto signálech. Pravidlem je, že pokud se alespoň v polovině případů trefíte, jedná se opravdu o dané signály „Hurá na nočník!“ Vy se zde vlastně snažíte vytvořit a ukázat Vašemu miláčkovi spojení mezi řečí jeho těla a nutkáním vykonat svou potřebu. Pokud se budete ptát neustále, aniž byste pozorovali jeho signál, můžete ho navést na špatnou cestu – už z principu Vám bude tvrdit, že nepotřebuje na nočník, aby měl od Vás klid a zabráníte mu, aby se začal učit poznávat sám sebe své potřeby.
Pokud se Vám opravdu stane, že Vám drobeček tvrdí, že nepotřebuje, i přesto, že zcela jasně potřebuje/nebo potřeboval, ale už je pozdě, protože to i přes Vaše upozorňování skončilo v kalhotách, dostává se do stavu silné neochoty spolupracovat. Je to pro Vás jasný signál, dát si pauzu!!!